1.3. Zkrocení zlé ženy – Severočeské divadlo Ústí nad Labem
Ze tří současných inscenací Zkrocení zlé ženy je ústecké někde uprostřed mezi neoklasickým a historizujícím olomouckým a zcela nově (i hudebně) pojatým plzeňským. V Ústí Marika Hanousková na hudbu Dmitrije Šostakoviče vytvořila vloni v dubnu inscenaci, kterou je možné také označit za neoklasickou, scéna a kostýmy Aleše Valáška jsou však zredukovány. Představení má svěží spád a členky a členové ústeckého baletního souboru si v něm s chutí zahrají humorné role. Jako hlavní trojice se bez zaváhání předvedli Zuzana Novoborská (Kateřina), Eliška Černohlávková (Bianca) a Robert Király (Petruccio).
13.3. Le Corsaire – Landesjugendballett Berlin – Staatsoper Unter den Linden
Původně jsem chtěl psát i o představení La Sylphide 12.3. v Deutsche Oper, sebevrah při skoku pod vlak blízko Prahy však zmařil nejen svůj život ale i plány všech cestujících do Berlína, do divadla jsem dorazil pět minut před koncem představení. Zůstala mně tedy jen návštěva školního představení Korzára o den později v Staatsoper Unter den Linden.
Balet Korzár nastudovala Státní baletní škola v Berlíně pod vedením Gregora Seyfferta. Vzhledem ke školnímu představení jsou pochopitelné určité úpravy děje, aby mohlo vystoupit i co nejvíce žákyň a žáků z nižších ročníků. Objevuje se tedy velký sbor myší vylézajících z podpalubí korzárské lodi či doprovod paši tvoří dětský sbor. Ale jasná a tradiční kostra příběhu je zachována. Tanečnice a tanečníky vyšších ročníků je nutno pochválit za ztvárnění sborových i sólových rolí. Sborová scéna La Jardine animé je předvedena velmi pěkně. A samozřejmě hlavní role Medora – Elena Iseki, Conrad – Jinnosuke Tanaka, Gulnara – Paolo de Oliveira Rihan, Ali – Haruto Goto, Lankedem – Pedro Brito či Tři odalisky – Frieda Kaden, Luiza Salvador, Anna Yeh. Scénu a kostýmy si vyrobila baletní škola ve svých dílnách, kostýmy jsou pěkné, scéna prostší.
Není běžné rozhodnutí, aby se baletní škola, i když velká, pustila do nastudování velkého klasického baletu. Berlínské baletní škole se to úspěšně již řadu let daří.
17.3. Labutí jezero – Severočeské divadlo Ústí nad Labem
Labutí jezero v komorním obsazení baletního souboru Ústí nad Labem, tentokrát kvůli onemocnění skutečně komorního s 8 + 2 labutěmi. Ovšem hlavní roli Odetty/Odilie skvěle zvládla Mizuho Nagata a to ne poprvé ale možná naposledy. Tato talentovaná japonská baletka se rozhodla na konci sezóny ukončit své české angažmá a vrátit se domů ke studiu vysoké školy. Jejím partnerem v roli Prince byl nestárnoucí Vladimír Gončarov.
19.3. Labutí jezero – Národní divadlo Brno
V únoru se konala v Janáčkově divadle v Brně obnovená premiéra Labutího jezera, inscenace původně z roku 1999. 19.3. jsem zhlédl její páté představení. Bezpochyby scéna (Peter Horne) a kostýmy (Roman Šolc) jsou o sto procent lepší než předešlé zpracování, je na ně skutečně hezký pohled. Bohužel choreografie a režie od R. Strajnera z roku 1999 zůstala prakticky beze změny. Strajner podivně ztvárnil postavu Rotbarta, první dějství s výjimkou pas de trois je celé nepovedené, tvrzení „podle původní choreografie M. Petipy“ je prázdnou floskulí či ukazuje na naprostou neznalost původní petipovské choreografie a režie. Od druhého dějství je choreografie a režie již lepší.
Balet ND Brno se musí pochválit za sbor 24 labutí i za pěkné individuální výkony všech sólistů. V představení 19.3. se v roli Odetty/Odilie předvedla opět úžasná Eriko Wakizono a v roli Prince vynikající host z Londýna Vadim Muntagirov (za zvaní hostů patří vedení baletu uznání). Celkový dojem z obnovené inscenace je přes zachované Strajnerovy podivnosti pozitivní, určitě nastal posun správným směrem oproti předchozímu zpracování.
Ichigo Oguro (labuť a neapolský tanec) po představení 19.3.
23.3. Dům Bernardy Alby – DJKT Plzeň
Jen mimořádně navštěvuji představení bez klasického baletu. Jednu z výjimek jsem učinil v Plzni zhlédnutím krátkého, hodinového představení Dům Bernardy Alby na motivy dramatu F. G. Lorcy. Choreografii a režii měla Anna Vita, dlouholetá šéfka baletu ve Würzburgu. O drama se skutečně jedná od počátku do konce a všichni účinkující (7 tanečnic a 1 tanečník) se ho zhostili skutečně přesvědčivě. I hudební doprovod s úryvkami skladeb dokonce 8 skladatelů je vybrán velmi vhodně. Dům Bernardy Alby je působivým zážitkem.
26.3. Bajadéra – Moravské divadlo Olomouc
28.3.+29.3. Labutí jezero – Národní divadlo Praha