Dvě představení Esmeraldy v Slovenském národním divadle Bratislava 25. a 26.10. 2019 uzavřela sérii jejího uvádění od března 2018. Hrála se celkem čtrnáctkrát (desetkrát jsem ji viděl osobně) s velkým diváckým ohlasem, zvláště na úžasné druhé dějství s grandiózní scénou. Není se čemu divit, jedná se o výjimečné dílo. U bratislavské Esmeraldy platí několik nej … Balet je vůbec málo po světě hrán, v současné Evropě je Balet SND jediným souborem, který jej uvádí. A možná je jediný na celém světě. I v tom je výjimečnost díla. Dále za 100 let trvání SND je jedním z mála baletů v celé jeho komplexnosti scény, kostýmů, hudby, režie a choreografie. To stejné platí pro celou oblast bývalého Česko – Slovenska i Střední Evropy. Konkurenci měla Esmeralda v posledním roce jen ve dvou představeních v Berlíně – Bajadéře od Ratmanského a Louskáčkovi od Medvedeva/Burlaky.
Esmeralda je rozhodně dílem desetiletí. Podílel se na něm celý tvůrčí tým – ředitel Baletu SND Jozef Dolinský ml. jako hlavní iniciátor, choreografii a režii měli Vasilij Medvedev a Stanislav Fečo, hudební přípravu a dirigování Alexander Anissimov a Dušan Štefánek, scénu Alyona Pikalova, kostýmy Jelena Zajceva, masky Juraj Steiner.
Celý baletní soubor se v Esmerladě ukazuje v nejlepším světle a zasluhuje nejvyšší uznání. Aspoň několik jmenovitých připomenutí. Naprosto jedinečnou Esmeraldou byla od počátku Olga Chelpanova, která dokázala tuto postavu úžasně ztvárnit ve všech jejích podobách. Erina Akatsuka ji zdárně alternovala a stále se ve své roli zlepšovala, bohužel do posledního představení nemohla nastoupit kvůli nečekanému zranění. Jako Phoebus zářil Konstantin Korotkov a v posledních představeních i Vjačeslav Kruť.
Jako Pierre Gringoire se výborně představoval Artemyj Pyzhov, střídající se s Yuki Kaminakou.
Krásnou roli měla čtveřice přítelkyň Esmeraldy, považuji ji za jeden z vrcholů představení. Ve čtveřici se vystřídalo více tanečnic, v posledních představeních jí tvořily Klaudia Görözdös, Silvia Najdená, Ilinca Ducin a Anna Carolina Pitta de Cavalho.
Divácky vděčné je vystoupení Diana a Acteon. V roli Diany dlouho zářila Tatum Shoptaugh, kvůli zranění ji na poslední dvě představení úspěšně nahradila Maho Miyagawa. Jako Acteon se výborně předvedli Dansaran Vandanov, Artemyj Pyzhov, Yuki Kaminaka a naposledy Seungyong Lee.
V mimických rolích výrazově nejvíce přesvědčoval Andrej Szabo v rozervané postavě kněze Clauda Frolla a Juraj Žilinčár jako služebník Quasimodo.
Sestry Sumire a Sakura Shojima ztvárnily mnoho menších rolí, Sumire (vlevo) v kostýmu šaška z posledního dějství, Sakura v kostýmu přítelkyně Fleur de Lys
Určitý problém představovala po celou dobu role Fleur de Lys, vystupující sice jen ve druhém dějství ale s velkou náročností. Původní představitelka Maria Rudenko se brzy dostala do různých indispozicí a tak role zůstala jen na Luanu Brunetti, která se snažila ale zůstávala ve svém standardu.
Přes nesporné klady baletu Esmeralda v Bratislavě je v rámci objektivity nutno říci, že se nejedná o úplnou rekonstrukci z Petipovy doby. Zcela jistě je dílo vzdáleno od jeho pojetí z doby Perrota a Fanny Elssler okolo roku 1850 i z doby vrcholného Petipy koncem 19.století. Současní autoři se sice snažili o rekonstrukci scény, hudby, ovšem je zachována taneční technika nové doby, pokus o návrat do 19.století to není. Režijně i choreograficky je mnoho pozměněno, např. v druhém dějství je slavná vložená scéna Diana a Acteon, pocházející od Vaganové zhruba 30 let po Petipově smrti. V mnoha individuálních scénách je vidět novodobý choreografický rukopis, vysoké skoky a zvedání nohou za Petipy nebyly.
Přes vše uvedené bylo vidět Esmeraldu v Bratislavě silným a povznášejícím zážitkem a doufejme v její návrat na jeviště SND v dohledné době. Vypůjčené kulisy a kostýmy se totiž nyní musí vrátit do Moskvy a nezbývá než se pustit do výroby vlastních. Snad se to vedení Baletu SND vskutku podaří.