Pohled na baletní klasický repertoár divadel Střední Evropy nenaskýtá příliš odlišný vývoj od minulé sezóny.
Možná se jen ještě více zvýraznila vůdčí role Baletu SND Bratislava pod Jozefem Dolinským. V Bratislavě bude k vidění šest titulů klasického baletu – Giselle, Esmeralda, Louskáček, Labutí jezero, Korzár a nově Don Quijote. Nejde samozřejmě jen o počet ale i o kvalitu. Všechny bratislavské tituly jsou totiž inscenovány v nejlepším klasickém duchu (V. Medveděv, S. Fečo či R. Avnikjan), mezi nimi vévodí Esmeralda, ojedinělé dílo a jedinečná inscenace nejen v rámci Střední Evropy ale celého světa. S vysokou pravděpodobností je Balet SND jediným světovým souborem současnosti hrajícím tento vynikající balet v jeho celistvosti. K bratislavskému baletu je nutno dodat, že má v repertoáru nejen vynikající klasická díla, ale i kvalitní neoklasické balety, navíc na jaře 2020 bude nově uvedena Popelka (M. Corder) a obnoveno Z pohádky do pohádky.
Na druhém místě zůstává Staatsballett Berlin vedený dvojicí J. Öhman a S. Waltz. Hlavně díky vynikající rekonstrukci Bajadéry od A. Ratmanského, která bude mít v této sezóně 14 repríz a eméně vynikajícímu Louskáčkovi od V. Medveděva také se 14 reprízami. Bohužel krásná inscenace La Sylphide z jara 2019 se hrát nebude. Na scénu se místo toho vrací Giselle od P. Barta a od února nově Spící krasavice (Marcia Haydée), která je ovšem v tuto chvíli velkou neznámou, škoda že nebyl osloven opět A. Ratmansky. Po nadějné první sezóně J. Öhmana v čele berlínského baletu se pozitivní rozlet trochu zastavil.
Další německé scény pokračují v stagnaci. I. Zelenský v Mnichově rozvíjí neoklasický kurs a modernistické verze klasických děl, skutečný kvalitní klasický balet v Bavorském státním baletu dnes není, což je velmi smutné. V Drážďanech (Watkin) je reprízovaný slušný Louskáček a Spící krasavice, jinak nic nového. Západoněmecké scény jsou dlouhodobě ovládány modernisty, klasické balety tam existují jen podle názvu. Naprostý pád je ve švýcarském Zürichu (Spuck), kde klasický repertoár pro tuto sezónu úplně zmizel. Vídeňský státní balet (Legris má před sebou poslední rok v šéfovské funkci) nijak nemění své zaměření. Klasický repertoár se objevuje – Korzár, Sylvia, Coppélia – horší je to ovšem s obsahem, první dvě díla jsou silně upravené verze Legrisem, jen Coppélia je pěkná v rekonstrukčním pojetí P. Lacotta.
Budapešť by nemusela být špatná, ale plánovaná rekonstrukce Státní opery do května 2019 se o rok protahuje a nelze stále uvádět velké tituly jako Korzár a Labutí jezero. V Erkelově divadle je klasický repertoár omezen na Louskáčka, Giselle a Marnou opatrnost, budapešťský balet má ale i pěkná neoklasická díla.
V Česku se situace oproti minulé sezóně zhoršila hlavně nešťastným vývojem v Olomouci, kde byl v listopadu 2018 intrikánstvím odstraněn dlouholetý šéf R. Balogh a nastal úpadek klasického i neoklasického repertoáru, který bude ještě pokračovat. Štípova Bajadéra je po všech stránkách jednou z nejslabších inscenací tohoto baletu ve světě. Nezbývá než doufat, že aspoň jiná regionální divadla udrží svou úroveň. Jedno z nejmenších v Ústí nad Labem (M. Plešková) má kvalitní repertoár, na podzim se chystá nové uvedení Louskáčka. Plzeňský soubor (J. Pokorný) má velice slušný neoklasický repertoár, na listopad chystá premiéru Korzára, jsem velmi zvědav, jak se vypořádá s tímto velkým baletem. V Českých Budějovicích (J. Slavický ml.) se po letech opět objevil klasický balet v podobě Spící krasavice. Ve velkých divadlech ND Praha ( Barankiewicz) a ND Brno (Radačovský) se nedá očekávat žádná zásadní změna, jejich vedení pokračují ve svém kursu podivné směsice repertoáru, kde část děl označují za klasická, ve skutečnosti jimi ale nejsou. Výrazně je to vidět např. na Labutích jezerech, v Praze je od března 2019 zcela svévolná Crankova verze, Brno v únoru 2019 balet hezky obnovilo ve scéně a kostýmech ale ponechalo nepovedenou verzi R. Strajnera ( M. Radačovský o klasickém baletu často vzletně mluví, mohl tedy najít inscenátora v lepší podobě). Nově bude od jara 2020 v Praze Spící krasavice, podobně jako v Berlíně verze M. Haydée. V Brně bude od října obnova Bajadéry J. Slavického st., tato Bajadéra je sice nejlepší z českých inscenací ( Torres v Praze a Štípa v Olomouci), ale při vší úctě k J. Slavickému je při srovnání s berlínskou Bajadérou vidět propastný rozdíl. Jako kvalitní díla pokračují v Praze Marná opatrnost a v Brně Louskáček.
Ve více divadlech se najde aspoň nějaké slušné představení, cestovat do dálky se ale určitě vyplatí na pět baletů, tři v Bratislavě – Esmeraldu, Giselle a Korzára, dva v Berlíně – Bajadéru a Louskáčka.