Louskáček – Slovenské národní divadlo Bratislava, Louskáček – Národní divadlo Brno, Dáma s kaméliemi – Staatsoper München, Spící krasavice – Národní divadlo Brno, Esmeralda – Slovenské národní divadlo Bratislava, Giselle – Erkel színház Budapest, Zkrocení zlé ženy – Divadlo JKT Plzeň
Ichigo Oguro a Eriko Wakizono, Brno 13.1. 2019
4.+5.1. Louskáček – Slovenské národní divadlo Bratislava
Až na závěr louskáčkovského cyklu jsem se dostal na jeho dvě představení v SND Bratislava. Bratislavský Louskáček je typický představitel „východní“ linie, konkrétně podle verze Vainonena. Člověk si z něj odnáší milý pocit kvalitního představení. Scéna a kostýmy jsou v barevném souladu, vše je harmonické. V pátečním představení se v hlavních rolích bezchybně předvedli Maria Rudenko a Artemyj Pyzhov, v sobotním dopoledni excelentní Olga Chelpanova a Konstantin Korotkov.
5.1. Louskáček – Národní divadlo Brno
Přímo z Bratislavy jsem pokračoval do Brna, na protikladné představení Louskáčka podle „západní“ linie. Již jsem se o něm zmiňoval v prosincovém přehledu, tentokrát bych jen dodal, že vše fungovalo tak jak má, žádné výpadky elektriky se nekonaly. Sbor odvedl svoji standardní dobrou práci, sólisté působili ale lepším dojmem v prosincovém představení.
10.1. Dáma s kaméliemi – Staatsoper München
Abych aspoň někdy v této sezóně navštívil představení Bavorského státního baletu v Mnichově, vypravil jsem se na neoklasickou inscenaci Dáma s kaméliemi (Die Kameliendame). Šéf mnichovského baletu Igor Zelensky totiž účinně odbourává klasický repertoár a stává se další německou scénou, která se výrazně orientuje na neoklasická díla Neumeiera a Cranka ( z letošních 11 titulů je 7 neoklasických, 3 moderní a jen 1 se může nazývat klasickým – Raymonda, i když v předělané podobě).
Dáma s kaméliemi je jedním ze stěžejních děl Johna Neumeiera z roku 1978, v Mnichově se hraje od roku 1997. Nemohu k tomuto neoklasickému baletu zaujmout jednoznačný postoj. Na jednu stranu v něm je brilantní a obtížná taneční technika, na druhou stranu Neumeier příběh zbytečně natahuje, některé scény jsou dlouhé, vedle ústřední dvojice Marguerite (Anna Laudere) – Armand (Edvin Redvazov) se objevuje dvojice Manon Lescaut (Kristina Lind) – Des Grieux (Dmitrij Vyskubenko). V důsledku všeho vznikl tříhodinový balet, doprovázený hudbou výlučně od Chopina. Kostýmy od Jürgena Rose evokují dobu 19.století, na scénu ale tentýž tvůrce rezignoval a je modernisticky velmi strohá.
S několikaletou znalostí Dámy s kaméliemi z Olomouce, neoklasického díla Roberta Balogha, se dá říci, že základní libreto a struktura Neumeiera a Balogha jsou podobné. Baloghovo dílo je ale mnohem kratší (2 hodiny) a v důsledku toho i divácky srozumitelnější. Již ho ovšem neuvidíme, vyhozením R. Balogha z funkce šéfa baletu v Olomouci dochází i k „vyhození“ Dámy s kaméliemi z repertoáru.
13.1. Spící krasavice – Národní divadlo Brno
Opakovaná návštěva v současné době nejlepší inscenace baletu ND Brno. Mohla by být lepší scéna, ale jinak zhlédnutí Spící krasavice od B. Juldaševa potěší, hlavně sborové scény jsou pěkné. V roli princezny Aurory tentokrát vystoupila se standardním výkonem Klaudia Radačovská, éterická Eriko Wakizono ukázala své umění v roli Šeříkové víly, krásné pas de deux princezny Floriny a Modrého ptáka předvedli Ichigo Oguro a Shoma Ogasawara. V neděli 13. ledna se jednalo o kulatou pětadvacátou reprízu Spící krasavice v Brně.
Ichigo Oguro
19.1. Esmeralda – Slovenské národní divadlo Bratislava
Lednové představení Esmeraldy opět potěšilo. V hlavní roli se zase představila stále se zlepšující Erina Akatsuka, poprvé v roli Acteona předvedl krásný výkon Artemyj Pyzhov. Všichni ostatní též bezchybní, jen v úloze Clauda Frolla nebyl A. Kavaleuski tak přesvědčivý jako v minulých představeních A. Szabo.
Ještě poznámka k výjimečnosti inscenace Esmeraldy v Bratislavě. Dal jsem si práci a zjistil, že bratislavský baletní soubor je v tuto chvíli pravděpodobně jediný na světě uvádějící tento překrásný balet. V Evropě určitě, jen v ukrajinském Lvově mají v repertoáru „Esmeraldu“, ale s naprosto jiným obsahem a choreografií, tedy s Bratislavou má společné jen jméno. Možná v Americe je někde nějaká Esmeralda, přesto bratislavská jedinečnost je nezpochybnitelná. Opakovaný dík tvůrcům V. Medvedevovi a S. Fečovi i šéfovi souboru J. Dolinskému.
20.1. Giselle – Erkel színház Budapest (Erkelovo divadlo Budapešť)
Krásný dojímavý balet hraje Maďarský národní balet Budapešť v lednovém bloku 9 představení. V Budapešti je Giselle v choreografii Leonida Lavrovského, která se trochu liší od mých oblíbených H. Vláčilové (před 8 lety v Státní opeře Praha) a R. Avnikjana (nyní v SND Bratislava), je ale také krásná a plně akceptovatelná, snad s jedinou poznámkou k příchodu Myrthy hned na počátku druhého dějství.
Také scéna A. Csikóse je trochu odlišná, v obou dějstvích s velkou siluetou hradu v pozadí, nakonec se dá uznat, že je to zajímavé řešení. Chybí jen „propadlo“, vycházející Giselle z hrobu přijde jen z boku jeviště. Také závoje na hlavách vstupujících víl nejsou … Kostýmy od N. Vágó jsou pěkné.
V zhlédnutých 2 představeních v neděli 20.ledna v roli Giselle zářili Cristina Balaban a Diana Kosyreva, celý soubor byl bezchybný. Vidět budapešťskou Giselle se určitě vyplatí.
Menší kritiku bych vyslovil jen na dvě doprovodné záležitosti. Program je sice levný, ale velmi útlý a jen v maďarštině, zahraniční návštěvník se tak nedozví prakticky nic. Další zvláštní věcí je předávání květin na jevišti při konci představení, květiny se předávají jen sólistkám, sboristkám až po zatažení opony (mezi nimi je nyní i Annamaria Voltolini, bývalá členka baletu Ústí nad Labem). Myslím že je to neúcta k členkám souboru, každá odvádí též obrovský výkon. Ovšem pořád lepší než v německy hovořících zemích, kde květiny odmítají předávat vůbec!!
30.1. Zkrocení zlé ženy – Divadlo JKT Plzeň
České regionální baletní scény „ovládá“ Zkrocení zlé ženy. Ztvárnění tohoto shakespearovského příběhu se objevila v minulé sezóně v Olomouci (Robert Balogh) a v Ústí nad Labem (Marika Hanousková), v této sezóně v Plzni (Alena Pešková). Nejsou to ovšem žádné kopie, každé z nich je zcela jiné po choreografické i hudební stránce. Plzeňská inscenace Aleny Peškové a hudebního skladatele a dirigenta Jana Kučery tvoří osobitý celek. Tvůrčí dvojice sestavila nový balet jak po choreografické tak hudební stránce, takový přístup lze jen ocenit, vzniká nové originální dílo. Scéna Richarda Peška jej vhodně doplňuje. Děj má spád a srozumitelnost, chvílemi se objeví i nádech neoklasiky v tanci „na špičkách“. Hlavní role výborně ztvárňují Mami Hagihara, Gaëtan Pires a Sara Antikainen. Vidět plzeňské Zkrocení zlé ženy je v každém případě zajímavým zážitkem.
