Esmeralda – Slovenské národní divadlo Bratislava, Marná opatrnost – Severočeské divadlo Ústí nad Labem, Sylvia – Staatsoper Wien, Louskáček – Moravské divadlo Olomouc
9.-10.11. La Bayadére – Staatsoper Berlin
15.11. Esmeralda – Slovenské národní divadlo Bratislava
Další Esmeralda v Bratislavě, tentokrát bez skvělého základního obsazení Olga Chelpanova (Esmeralda), Konstantin Korotkov (Phoebus) a Artemyj Pyzhov (Pierre). Představilo se další nové obsazení Erina Akatsuka (Esmeralda), Vjacheslav Kruť (Phoebus) a Yuki Kaminaka (Pierre). Erina Akatsuka se technicky snaží dostát roli, i mimiku obličeje má pěknou ale nelze se ubránit dojmu, že duch postavy Esmeraldy chvílemi chybí. To samé platí o jejích partnerech i o postavě Quasimoda, kde ztvárnění J. Žilinčarem je výraznější než M. Radošinským. Základní obsazení je tedy těžko plně nahraditelné.
Přesto vyznění celého představení bylo opět skvělé. V roli Fleur standardně vystoupila Luana Brunetti, ve scéně Diana a Acteon se zaskvěli Tatum Shoptaugh a Dansaran Vandanov.
18.11. Marná opatrnost – Severočeské divadlo Ústí nad Labem
Podzimní premiéra baletu Severočeského divadla (16.11., 18.11.). V choreografii a režii Jiřího Horáka ožil na scéně ústeckého divadla vděčný komický baletní příběh Marná opatrnost. Vzhledem k velikosti divadla a baletního souboru samozřejmě v zjednodušené úpravě např. bez velkých stuhových scén známých od Ashtona. Scénu a kostýmy přenesl Aleš Valášek někam do šedesátých let dvacátého století. Marná opatrnost je další zdařilou inscenací ústeckého baletu, opětovným příkladem jak se původně velké balety dají interpretovat i malým souborem bez převratných zásahů do dějové linky a taneční stavby baletu.
V druhé premiéře se skvěle zhostila hlavní role Lisy Olivia Lenssens, nejen tanečně ale i mimicky. Za své role zaslouží uznání i Salvador Sasot Sellart (Colas), Roberts Skujenieks (matka Simone) a Roman Soviar (Alan). V malém počtu, ale dobře jim sekundoval sbor 2 přitelkyň, 6 venkovských dívek a 4 chlapců a rovněž 8 dětí jako slepiček. Za podiv jen stojí, proč J. Horák nevyužil všech členů souboru a sbor neinscenoval větší…
Další ústecké představení, které stojí za zhlédnutí.
24.11. Sylvia – Staatsoper Wien
Listopadová premiéra ve Vídni v choreografii a režii Manuela Legrise. Balet Sylvia, původně uveden v Paříži roku 1876 v choreografii Louise Méranta s hudbou Leo Delibese, není příliš často hrán a navíc svou originální podobu dávno opustil. Ve Střední Evropě je posledních 40 let občas uváděna silně pozměněná verze maďarského choreografa L. Seregiho (v Budapešti téměř každou sezónu), na Západě i v Rusku zase Ashtonova úprava a samozřejmě existovaly i další. Legris uvádí, že vychází z francouzské tradice, to je možné, ale rozhodně si nedal práci pátrat po Mérantově originálu a s pomocí J.F. Vazella stvořil dílo nové, jak v libretu tak choreografii. Podobně postupoval i v předloňském Korzárovi, který vůbec nepůsobil povedeným dojmem, dojem ze Sylvie je o něco lepší, i když o klasickou taneční techniku 19.století se zdaleka nejedná a chvílemi Legrisovo dílo působí těžkopádně. Scéna a kostýmy byly opět svěřeny Luise Spinatelli, která je proslulá svým minimalismem, vyznění scény je tedy slabé.
V představení 24.11. vystoupila v hlavních rolích solidně japonská dvojice Kiyoka Hashimoto (Sylvia) a Masayu Kimoto (Aminta), solidní je i celý baletní soubor. Vídeňská Sylvia stojí za zhlédnutí, již jen proto, že tento balet skutečně není často k vidění. Ve srovnání s letošními jinými premiérami – Esmeralda v Bratislavě, La Bayadére v Berlíne i La Fille mal gardée v Praze – je ovšem Sylvia pozadu, hlavně i proto, že Legris neučinil sebemenší rekonstrukční pokus.
27.11. Louskáček – Moravské divadlo Olomouc
Prvního Louskáčka v této sezóně jsem zhlédl v Olomouci. Je to milá inscenace nijak neodbočující z tradiční dějové linie příběhu a naplňující člověka krásnými pocity pohádkového snu. Olomoucký baletní soubor předvádí Louskáčka na velmi kvalitní úrovni, v hlavních rolích se zaskvěli Emily-Joy Smith (Clara) a Paul Oliver (princ).