Příznivci klasického baletu v Evropě se konečně dočkali další nezkreslené podoby
velkolepého Petipova baletu La Bayadére. Po první rekonstrukci Sergeje Vichareva
v Mariinském divadle roku 2002 (která je dnes víceméně uložena u ledu), Marius Petipa a
jeho balet ožil skutečně v podobě 19.století v Státní opeře Berlín.
Hlavní zásluhu má vynikající choreograf Alexej Ratmanský, tvůrce již více rekonstrukcí
(Korzár 2007, Don Quijote 2010, Paquita 2014, Spící krasavice 2015, Labutí jezero 2016,
Harlekýnovi miliony 2018). V Berlíně vytvořil rekonstrukční dílo pro Staatsballett Berlin,
povolán jeho novým intendantem Johannesem Öhmanem, kterému také patří velký dík.
Samozřejmě žádná rekonstrukce není stoprocentní. Ratmanský se zaměřil na choreografii,
kde věrně vycházel ze Stěpanových notací, a jak sám uvedl, zachované notace pro Bajadéru
jsou v jejich rozsahu nejlepší ze všech, s kterými dosavad pracoval. Také překrásná
Minkusova hudba byla aranžována v co nejvěrnější verzi péčí anglického badatele Larse
Payna s pomocí Gavin Sutherland. Scéna a kostýmy ovšem rekonstrukční nejsou , dlouholetý
Ratmanského spolupracovník v této oblasti Jérome Kaplan se snažil jen přiblížit době.
Naopak originalita příběhu a sled scén je naprosto neporušený.
Originální Petipovo dílo se vyznačovalo dvěma prvky, které postupně vymizely. První
je výrazné zastoupení mimických scén, které za sovětské éry utrpěly velkou redukci a ani
moderní západní inscenátoři je neobnovují ale vymýšlejí místo nich novou logiku děje.
Druhou věcí je taneční technika, mnohem nižší výška skoků a odlišné krokové variace. Oboje
tyto věci se Ratmanský usilovně snažil obnovit a zachovat, i přes počáteční potíže
s pochopením u baletního souboru.
Výsledek je ovšem nakonec vynikající. Petipův balet před námi ožívá v původní kráse
a velikosti. Jak má tedy vypadat pravá Bajadéra?
První dějství před chrámem – taneční je jen Entrée Nikie a kratší sborový tanec
bajadér a fakírů, ostatní jsou výrazné mimické scény.
Druhé dějství. První obraz v rádžové paláci má jen na úvod tanec Djambe, jinak je celé
mimické. Druhý obraz před palácem začíná velkolepým defilé, následují tance Danse des
esclaves, Pas de éventails, Valse des perroquets, Pas de quatre, Pas Manu, Danse infernale.
Zakončen je sólovým vystoupením Nikie a její smrtí v náručí Solora.
Třetí dějství. První obraz je v Solorově ložnici s jeho mimickým vystoupením, krátkým
tancem Le charmeur des serpents a mimickou scénou s Gamzatti. Druhý obraz je proslulé
Království stínů s 32 baletkami, i zde je vidět rozdíl mezi původním Petipou a tím co vytvořila
rusko-sovětská škola. Sbor vytváří typické petipovské obrazce, ne vyšponované linie sovětské
doby. Nikia má sama variaci se závojem, Solor má jen jedno sólo. V třetím obraze se Solor
probouzí a smutně odchází za svým osudem.
Čtvrté dějství. Před chrámem, bylo zrušené od poloviny dvacátých let 20.století a
v poslední době většinou nezdařile obnovované různými modernisty, nyní ho vidíme v jeho
pravé podobě. Po introdukci následuje krásný tanec Danse des fleurs de lotus v podání žákyň
berlínské baletní školy. Poté Grand pas ďaction, kde se prolíná pas de quatre s tancem
Solora, Gamzatti a Nikie. Vše končí destrukcí chrámu a apoteózou.
Představení samozřejmě stojí i na individuálních výkonech. V roli Nikie vystoupila
9.11. Polina Semionova, jedna ze současných nejlepších světových primabalerin. Alejandro
Virelles jí skvěle doprovázel v roli Solora. Rovněž Yolanda Correa jako Gamzatti byla
bezchybná. Výborné mimické role předvedli Tommaso Renda – Rádža, Vahé Martirosyan –
Velký brahmán, Vladislav Marinov – fakir Mahdawaja. V druhém navštíveném představení
10.11. se jako Nikia představila další skvělá primabalerína ruského původu, éterická Anna Ol.
Spolu s Daniilem Simkinem – Solor výrazově sehráli snad ještě lepší roli než první dvojice.
Bezchybně působila i Ksenia Ovsyanick jako Gamzatti. Za jmenovitou zmínku ještě určitě stojí
Luciana Voltolini za Pas Manu a čtveřice Iana Balova, Yuria Isaka, Marina Kanno a Krasina
Pavlova za pas de quatre v druhém i čtvrtém dějství.
Celý soubor Staatsballett Berlin zvládá inscenaci skvěle a úžasně interpretuje Petipův
balet 19.století. Berlínská Bajadéra je pádnou odpovědí na všechny podivné úskoky a
modernistické pokusy novodobých inscenátorů (např. Torres v Praze či Bart v Mnichově).
Takto má vypadat Petipův balet!! A Ratmanský dokazuje že to jde. Všechna velká divadla by
si měla vzít příklad z Berlína.
Rok 2018 se zapsal do baletního dění Střední Evropy dvěma velkolepými
rekonstrukčními počiny, v březnu Esmeraldou v Bratislavě a v listopadu Bajadérou v Berlíně.
Kdyby tak tato cesta pokračovala i v příštím roce …
Přílohy:
Panelová diskuse Ratmanský, Kaplan, Öhman 4.11. 2018:
Před premiérou 4.11. se konala v budově Státní opery Unter den Linden panelová diskuse tří
hlavních odpovědných mužů. Ratmanský rekonstruuje Bajadéru se Státním baletem Berlín a
přináší na scénu opravdový „Grand Ballet“. Uznávaný choreograf rekonstruoval již 6
Petipových děl a je detailním znalcem taneční techniky a divadelního umění velkého Mistra.
Kaplan ve spolupráci s Ratmanským navrhl kostýmy mezi klasicko-romantickou opulencí a
dnešními obyčeji. Öhman umožnil tuto produkci, zajímá se nejen o Petipův „kosmos“, ale i
v jakém světle umožňovat hledání klasického dědictví, chtěl by hledat původní formy a
kořeny.
Ohlasy v tisku:
– 3.11. Berliner Morgenpost – rozhovor s Öhmanem, má za cíl vyrovnaný repertoár,
velká klasická díla i moderní, přes nepříznivé ohlasy na jeho jmenování před 2 roky
má působivý nástup (od 1.8.2018). Nebál se hned na počátku velké premiéry
Bajadéry a okamžitě řekl Ratmanskému „Ja“.
– 5.11. Berliner Zeitung – Triumf Státního baletu, Bajadéra sklidila úspěch
– 5.11. rbb/24 Kultur – Zpět ke kořenům v St.Peterburgu, originálu věrná rekonstrukce
Ratmanského sklízí úspěch
– 5.11. Berlin Liveticker – úspěšná premiéra v Opeře
– 5.11. Danses avec la plume – fotografie z velké premiéry
– 5.11. New York Times- Ratmanského Bajadéra, dobrý objev, chválí za dodržování
originality a pramenů, hlavně mimických scén
– 6.11. rbb/24 – Bajadéra je pastvou pro oči, pro berlínský státní balet nastaly nové
časy
– 6.11. Berliner Morgenpost – Öhman předvedl „Grand Ballet“, odpověď na kritiku
před 2 lety, Ratmanský věrný Petipově originálu, výrazně více mimiky, vše zvládnuto
skvěle