Repertoár baletních souborů je velmi důležitý a odvisí v první řadě od jejich šéfů. Jak jsou na tom klasické balety pro nadcházející sezónu 2018/2019?
Balet SND Bratislava pod vedením Jozefa Dolinského je jednoznačně jeden z nejlepších s pěticí titulů – Esmeralda, Giselle, Labutí jezero, Louskáček a Korzár. Navíc je celá tato plejáda baletů velice kvalitní a tvoří jednolité celky z choreografie, režie, scény a kostýmů.
V blízké Vídni je také pětice titulů – Giselle, Labutí jezero, Louskáček, Korzár a Sylvie, což je trochu překvapivé, protože šéf baletu M. Legris v posledních letech takové počty zdaleka neměl. Ovšem Korzár je dost problematicky změněn jeho režií a uvidíme co bude z jeho Sylvie, nově nastudované od listopadu 2018. Další blízké město Budapešť je ovlivněno pokračující rekonstrukcí Státní opery (do května 2019), z velkých klasických baletů se tedy na náhradní scéně Erkelova divadla objevují jen Louskáček a Giselle.
V Německu se dlouho držel na výsluní Bavorský státní balet v Mnichově. Zde je právě vidět nemilý dopad personálních změn. Když před 2 roky nastoupil po Ivanu Liškovi Igor Zelenský, vzbuzoval naděje. Nastal ale takový úpadek klasického repertoáru, který asi nikdo nečekal. Pod Zelenským pro příští sezónu zůstává v Mnichově jen Raymonda, ještě ovšem v silně poznamenané verzi R. Barry, a Louskáček ještě více poznamenaný Neumeierem. Naopak příjemné překvapení se děje v Berlíně, kde po N. Duatovi nastoupil Johanes Öhman. Hned se v repertoáru Státního baletu Berlín objevují 4 klasické balety. V listopadu to bude nové nastudování Bajadéry od A. Ratmanského, což by měla být záruka kvality. Pak v adventu se vrací Louskáček v nastudování V. Medveděva a Y. Burlaky, od března 2019 se bude hrát Sylphida ve věrné kodaňské verzi. K tomu pokračuje Labutí jezero, i když v upravené verzi P.Barta. V Drážďanech pod A. Watkinem budou hrát Bajadéru, Louskáčka a Labutí jezero. Další německé scény ale již od klasického repertoáru prakticky abstrahují, co se na nich objevuje pod názvy klasických děl, je silně pozměněné a zmodernizované.
Švýcarský Zürich pod Ch. Spuckem se v posledních 3 letech vzepjal k rekonstrukčnímu Labutí jezeru A. Ratmanského, ale to se již hrát nebude, zůstává jen Giselle.
Milánská La Scala uvede Louskáčka, Spící krasavici a Giselle, římská Opera Labutí jezero a Dona Quijota. Situace baletu v Itálii ale není vůbec růžová po drastických finančních škrtech v mnoha divadlech v posledním desetiletí.
Ani v Česku není situace klasického baletu zdaleka uspokojivá. Velké baletní soubory ND Praha (F. Barankiewicz) a ND Brno (M. Radačovský) mají sice velice kvalitní ansámbl, ale již léta slabý repertoár. V Praze je od jara 2018 velmi zdařilá inscenace Marná opatrnost (La Fille mal gardée), ale tím to prakticky končí. Pokračující Bajadéra je hrubě poznamenána režií a choreografií J. Torrese, z Louskáčka si udělal Y. Vámos vlastní dílo a co čekat od Labutího jezera ve verzi Cranka? To je zatím otazník. Brno má kvalitní inscenaci Spící krasavice od B. Juldaševa i pěkného Louskáčka, Labutí jezero má být vybaveno novou scénou a kostýmy, ale nepovedená režie R. Strajnera zůstane. Velká česká národní divadla by měla rozhodně navíc.
A tak již řadu let zůstává nejkvalitnější klasický repertoár v Moravském divadle Olomouc (R. Balogh/T.Lehotský). Po nešťastném zániku samostatnosti Státní opery Praha vedení baletu Olomouc umožnilo vynikající choreografce a znalkyni klasických děl Haně Vláčilové nastudování Labutího jezera, Spící krasavice a Dona Quijota na této scéně. Trojici doplňuje starší Louskáček J. Horáka a od března 2019 přibude Bajadéra, doufejme v kvalitní inscenaci. V Ústí nad Labem se malý baletní soubor pod M. Pleškovou snaží, ale jejich možnosti jsou omezené. Labutí jezero, Louskáček a Giselle jsou v Ústí milá představení, nově by měla přibýt Marná opatrnost. Plzeňský balet by měl možnosti jistě větší, ale bohužel má na repertoáru jen Labutí jezero a Spící krasavici. Pozměněné inscenace Labutího jezera a Dona Quijota v Ostravě jsou z hlediska čistoty klasického baletu velmi sporné. Ve zbývajících dvou českých baletních souborech v Českých Budějovicích a Liberci se klasický balet zcela vytratil.
O severním Polsku se nedá mnoho říci, protože situace tam je tristní. Naopak dále na východ od Pobaltí přes Ukrajinu do Bulharska je klasický repertoár velmi bohatý, ale to je na samostatnou kapitolu.
Na Slovensku samozřejmě ještě působí baletní soubor Štátného divadla Košice, kde je klasický repertoár zastoupen Bajadérou a Labutím jezerem v nastudování V. Malachova a Spící krasavicí a Louskáčkem v nastudování O. Šotha, často v pozměněné podobě.
Ve výčtu všech těchto scén tedy působí Balet SND Bratislava pod J. Dolinským jako oáza věrnosti klasickému odkazu, v příští sezóně snad srovnatelná jen s Vídní a Berlínem.