Mezi velké začínající talenty této sezóny patří i devatenáctiletá Yuria Isaka v souboru Staatsballett Berlin. Všestranně sympatická a vstřícná japonská balerína na sebe upoutala pozornost skvělými výkony v mnoha představeních.
Narodila se v městě Hyogo a s tancem začala již ve čtyřech letech, hlavně na popud její babičky. Jako malé dítě měla ráda tanec, zpěv a sporty. Bavilo jí tancovat s hudbou ale cestu k baletu neměla přímočarou. Když jí dali v sedmi letech do baletní školy, moc nadšení nejevila a někdy dokonce zahazovala baletní boty. Chtěla tancovat, ale ne balet. Až jednoho dne se ve škole setkala s dívkou, která byla zapálená do baletu a účastnila se japonských soutěží. Stala se její nejlepší kamarádkou a pomalu se ovlivnila jejím nadšením pro balet. A také začala chtít účastnit se soutěží. V první soutěži, o kterou se pokusila, neprošla ani kvalifikací, ale byla soutěživý a ctižádostivý typ a zkoušela to opětovně. Výsledky se dostavily a začala vyhrávat. Po jedné soutěži jí nabízeli uvažovat o baletním studiu v zahraničí. Naštěstí dostala více nabídek stipendií a mezi nimi si vybrala Academii princezny Grace v Monte Carlo – Monaco. Původně tam jela jen na rok a chtěla se pak vrátit do školy v Japonsku, její máma jí také říkala, že vrátit se může kdykoliv. Ale když se ocitla v Monacu, strhlo jí prostředí a uchvátila přitažlivost akademie, což znamenalo jít do baletního souboru. Život v akademii ovšem nebyl snadný. Musela se mnoho učit. Od časného rána ve třídě, trénovat tělo i mysl. Když nastoupila do akademie, rozuměla anglicky velmi málo a jen zoufale sledovala okolí. Ale co se naučila nebylo jen o tanci, ale i jak se stát osobností, být zdvořilý, vyjít s lidmi a mnoho dalších věcí. Akademie měla na rozdíl od jiných baletních škol méně studentů. V první třídě Yurii jich bylo jen pět. Tím pádem se učitelé každému individuálně věnovali po všech stránkách. Vzhledem k malým třídám byli všichni v akademie vlastně velkou rodinou. Všichni si pomáhali navzájem, Yurii se velmi líbilo takové prostředí. Samozřejmě ne všichni vydrželi náročný rytmus, dohled a pravidla a odešli jinam. Také Yuria chtěla několikrát vzdát, ale vždy zůstala. Byla pro ni velká pocta absolvovat akademii s pomáhajícími a tvrdě pracujícími lidmi.
Potíže ale přicházely, ředitel akademie jednou Yurii řekl, že pro její malou výšku je téměř nemožné v budoucnu vstoupit do nějakého baletního souboru. Ale Yuria je zdravě ctižádostivý člověk a přísahala sama pro sebe, že se rozhodně připojí. Neví sice přesně proč tancuje dál s nepříznivou výškou jako znevýhodněná Japonka, ale cítí to jako poslání a úkol. Skrze balet něco najít, ovšem upřímně řečeno, neví co chce být. Dělá co je v jejích silách, aby se odvděčila za to, co získala a nechce marnit čas. Je velmi vděčná, že po absolvování akademie v červnu 2018 mohla nastoupit do prestižního souboru Staatsballett Berlin pod Johanesem Öhmanem a její malá výška byla akceptována (je pravda, že některé baletní soubory nepřijímají dívky pod 170 cm). Nyní chce vrátit tuto laskavost a důvěru a dělá to nejlepší pro Staatsballett Berlin. Nechce se vzdát a jde kupředu. Budoucnost samozřejmě neví, ale chce pokračovat bez sebelitování.
Myslím, že všichni diváci na představeních berlínského baletu mohou vidět velkou snahu a talent Yurie Isaky, největší pozornost zatím získala, když pětkrát vystoupila v hlavní roli v Louskáčkovi po boku výborného Daniila Simkina. Ale i její role sólové bajadéry v La Bayadére je vynikající. A samozřejmě ve všech dalších baletech berlínského repertoáru. Jako většina japonských primabalerín má cit pro role klasického baletu a dokáže vyjádřit vnitřního ducha těchto postav. Její éterická postava může být naopak předností pro interpretaci romantických představitelek. Yuria Isaka má jistě mnoho skvělých rolí ještě před sebou, je v ní velká vnitřní síla a talent.
