La Fille mal gardée – Národní divadlo Praha, Labutí jezero – Moravské divadlo Olomouc, La Bayadére – Semperoper Dresden, Labutí jezero – Slovenské národní divadlo Bratislava, Giselle – Staatsoper Wien, Labutí jezero – Severočeské divadlo Ústí nad Labem
1.9. a 8.9. La Fille mal gardée – Národní divadlo Praha
Nejlepší inscenace baletu ND za poslední léta, v krásné klasické choreografii Ashtona, scéně i kostýmech. Je vidět, že když se chce, může být i v ND Praha vysoce kvalitní klasický balet. Proč je tomu tak řídce? Vina samozřejmě není v souboru, který inscenaci zvládá bravurně, ale v tom, kdo o repertoáru rozhoduje. Nestačí, když se o klasickém baletu jen vzletně mluví. Musí následovat skutky, ty ale s výjimkou La Fille mal gardée utíkají.
Představení na úvod sezóny v sobotu 1.9. bylo opět přesvědčivé, přijaté aplausem obecenstva. V hlavních rolích se zaskvěli Alina Nanu (Lisa) a Ondřej Vinklát (Colas). Představení další sobotu 8.9. se neslo v podobném duchu, tentokrát se sympatickou Olgou Bogoliubskou a debutujícím Dmytrem Tenytskym, kterému se dalo několik drobných chybiček odpustit.
Lze jen litovat, že La Fille mal gardée mizí z repertoáru ND až do května 2019 (podle současného plánu). Místo toho budeme celý podzim zahlceni Kyliánem.
10.9. Labutí jezero – Moravské divadlo Olomouc
Na úvod sezóny již tradičně hrají v Olomouci Labutí jezero, tentokrát bohužel se slabší návštěvou. Představení ale proběhlo jako vždy ve vysoké kvalitě. Do hlavních rolí se po delší pauze zaviněné zraněními vrátili kouzelná Yui Kyotani a osvědčený Ivo Jambor. Do souboru se úspěšně začlenily nové posily – Sigrid Glatz, Chloe Jones a Caroline Rees. Jak jsem již víckrát uváděl, olomoucké Labutí jezero v choreografii Hany Vláčilové je v současnosti jasně nejlepší inscenací tohoto baletu v Česku a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo v dohledné době změnit.
16.9. La Bayadére – Semperoper Dresden
Po dvouapůl letech jsem opět zhlédl představení Bajadéry v Drážďanech, využívaje dobrého odpoledního času uvedení. Drážďanská Bajadéra je podobně jako Bajadéry v Praze či Mnichově na první pohled líbivé představení, při hlubších znalostech a zamyšlení ale může dílo Aarona Watkina směle soutěžit s Torresovým v Praze a Bartovým v Mnichově o větší míru svévole v choreografii a režii, nectění originálu a tradice. Watkin dosahuje vrcholu v druhém obraze II dějství (palácová oslava zásnub Solora a Gamzatti) – tak masivní proškrtání a změny scén se jen tak nevidí. Ke cti drážďanské Bajadéry naopak patří pěkná scéna a kostýmy. A samozřejmě i taneční výkony celého souboru.
20.9. Labutí jezero – Slovenské národní divadlo Bratislava
Potěšující zážitek je návštěva letité inscenace Labutího jezera v SND Bratislava. Rafael Avnikjan připravil bratislavské Labutí jezero podle nejlepší ruské tradice. Žádné postavy nejsou vyumělkovány a svévolně měněny, příběh je pohádkový se šťastným koncem. Klasický balet v nejlepším duchu. Soubor tančí spolehlivě, hlavní představitelé Romina Kolodziej a Andrej Szabo předvedli standardní výkon. Jen scéna by si zasloužila vylepšení , nepatří zrovna k vrcholům tvorby J. Jelínka.
21.9. Giselle – Staatsoper Wien
Přes nesporné taneční kvality vídeňského baletního souboru není Giselle v Státní opeře celistvým klasickým dílem. Elena Tschernischova se dopustila při své inscenaci Giselle v sezóně 1992/1993 mnoha svévolných choreografických a režijních drobných změn, nejvýraznější je zásah do pas de deux svatebčanů v I dějství, kde se Giselle a Princ neustále prolínají se sedláckou dvojicí, aby vše nakonec končilo jako pas de quatre! Scéna a kostýmy jsou tmavé, vše je v šedé a černé, do toho působí ostře červené šaty Bathildy silně kontrastně až nepatřičně. Jistě, hlavní představitelé Ludmila Konovalova a Robert Gabdullin si zaslouží uznání, ale to celou inscenaci nezachrání.
30.9. Labutí jezero – Severočeské divadlo Ústí nad Labem
Opět milé představení na menší scéně. Ústecká inscenace Labutího jezera je příkladem úspěšného inscenování tohoto baletu malým baletním souborem v tradičním duchu. Sice se objevují technické chyby, ale na to se nesmí hledět tak přísně. Hlavní roli tančila Mizuho Nagata ovšem velmi pěkně a patří do řady talentovaných japonských baletek na českých jevištích. Jejím spolehlivým partnerem byl jakoby nestárnoucí Vladimír Gončarov.