Nedávno jsem zauvažoval o tom, jak je to dnes vlastně s množstvím uvádění klasických baletů na evropských scénách, které země se o tradiční dědictví starají nejvíce a které se k němu chovají spíš macešsky. Nejjednodušší cestou je prozkoumat plány na celou sezonu, a tak vznikl přehled, na jehož základě si můžeme udělat trochu obrázek.
V souhrnu se podíváme na evropskou baletní scénu, jak uvádí klasické balety devatenáctého století v letošní sezoně. Není to pohled zcela vyčerpávající, prošel jsem programy divadel všech hlavních evropských měst a části regionálních, ale část regionálních divadel jsem jistě nezaznamenal. Přesto si takto můžeme udělat obraz o evropské baletní scéně. Na první pohled je viditelný výrazný rozdíl mezi Východem a Západem – Východ je na tom z hlediska klasického baletu mnohem lépe. Postupně nyní projdu divadelní scény od Východu okruhem na Západ se zakončením ve středoevropském prostoru.
Bezkonkurenčně nejlepší je St. Petersburg následovaný Moskvou. V divadlech St. Petersburgu můžeme vidět čtyřiadvacet různých klasických inscenací za sezonu, pro člověka odjinud téměř neuvěřitelné číslo! Mariinskij těatr uvádí Labutí jezero, Louskáčka, Le Corsaire, Giselle, Dona Quijota, La Sylphide (jen během prosince 2017 je možno vidět těchto šest baletů), La Bayadère, Puppenfee, Paquitu, Spící krasavici a Raymondu.
Druhé velké divadlo Michailovskij těatr se prezentuje Spící krasavicí, Donem Quijotem, Louskáčkem, La Sylphide, La Fille mal gardée, Labutím jezerem, Giselle, Le Corsaire, La Bayadère a ojedinělou inscenací La Halte de cavalerie. A ještě třetí petersburská scéna, Divadlo Ermitáže, má trojlístek Labutí jezero, Louskáček a Spící krasavice.
Moskevský Bolšoj těatr má na programu deset inscenací – Don Quijote, La Fille mal gardée, Louskáček, Labutí jezero, Spící krasavice, Giselle, La Sylphide, La Bayadère, Coppélia a Le Corsaire.
Moskevské hudební divadlo Stanislavského/Nemiroviče-Dančenka uvádí šest inscenací – Don Quijote, Giselle, La Bayadère, La Sylphide (ojediněle s hudbou Schneitzhoeffera), Labutí jezero a Louskáčka.
Velice dobře je na tom i Ukrajina. V Národním divadle Kyjev můžeme vidět balety Don Quijote, Giselle, La Bayadère, La Sylphide, Le Corsaire, Paquita, Raymonda, Labutí jezero, Spící krasavice a Louskáček. V divadle města Lvov je na repertoáru Giselle, Labutí jezero, Louskáček, Esmeralda, La Bayadère, Don Quijote, Coppélia, Le Corsaire a La Fille mal gardée, vzhledem k nejasnému programu není ale zcela jisté, zda se všech devět inscenací hraje v této sezoně.
Slavné divadlo v Oděse uvádí Dona Quijota, La Bayadère, Labutí jezero, Spící krasavici a Louskáčka.
Podobně výborný repertoár je v pobaltských státech. Na prvním místě je Lotyšská národní opera v Rize s devíti inscenacemi – Raymonda, La Bayadère, Spící krasavice, Coppélia, Giselle, Don Quijote, Le Corsaire, Labutí jezero a Louskáček. Baletní soubor Rigy s šestašedesáti členy v čele s Aivarsem Leimanisem si zaslouží zvláštní uznání. Ale i v sousedním Estonsku a Litvě nijak nezaostávají, Tallinn má šest inscenací – La Bayadère, Giselle, Spící krasavice, Coppélia, Labutí jezero a Louskáček, rovněž tak Vilnius – Louskáček, Don Quijote, La Bayadère, Giselle, Le Corsaire, Labutí jezero.
Běloruský Minsk má též bohatý výběr inscenací – Don Quijote, Giselle, Esmeralda, Le Corsaire, Labutí jezero, Louskáček a Spící krasavice. Navíc dalších šest baletů má v repertoáru, ale tuto sezonu se nehrají (La Bayadère, La Sylphide, La Fille mal gardée, Pas de quatre, Grand Pas Paquita, Festival květin v Genzanu). Též moldavský Kišiněv je na tom velmi dobře – Coppélia, Don Quijote, Spící krasavice, Giselle, Louskáček.
Nijak nezaostávají i východobalkánské státy. V bulharské Sofii lze vidět balety Le Corsaire, Louskáček, Spící krasavice, Labutí jezero, La Bayadère, Don Quijote a Giselle.
V rumunské Bukurešti je Labutí jezero, Le Corsaire, Giselle, La Bayadère a Don Quijote (v české režii Jaroslav Slavický / Kateřina Slavická se scénou Josefa Jelínka). Bělehrad v Srbsku nabízí repertoár Don Quijote, Coppélia, Giselle, Louskáček, Labutí jezero, Spící krasavice a La Bayadère. Opět ale není zcela jasné, zda se vše hraje tuto sezonu. Situace v západobalkánských státech je již slabší. Chorvatský Záhřeb uvádí Labutí jezero a Louskáčka. Ve Slovinsku v Mariboru lze vidět Louskáčka, Giselle a La Sylphide, v Ljubljani je Labutí jezero (zmodernizovaná verze) a Vàmosův Louskáček. V řeckých Athénách je uváděna pouze zmodernizovaná verze Spící krasavice.
Cestou na Západ se dostáváme do Itálie. Bohužel tato jedna z kolébek baletu a země proslavených divadel v současnosti neoplývá mnoha inscenacemi.
Tři nalezneme v Římě – Dona Quijota, Louskáčka (ve dvou verzích) a Spící krasavici, dvě v Milánu – Le Corsaire a Don Quijote a dvě v Neapoli – Louskáček a Giselle. Navíc italská divadla hrají blokovým způsobem, takže každá inscenace je k vidění jen v jednom bloku za sezonu (zhruba ve dvou až třech týdnech). V dalších italských divadlech jako v Benátkách, Torinu, Bologni jsou z hlediska klasického baletu k vidění jen putovní ruské soubory, případně v Terstu hraje balet z Mariboru!
Situace na Pyrenejském poloostrově je velmi neuspokojivá. V Madridu a Barceloně najdeme jen ruské putovní soubory s Labutím jezerem či Louskáčkem, v Lisabonu je uváděno Labutí jezerodomácím souborem v silně zmodernizované podobě. Další kolébka baletu Paříž také letos nijak neoplývá klasickým baletem, má na programu jen dvě inscenace: Don Quijote a La Fille mal gardée. Doufejme, že je to jen přechodný stav, vždyť v Paříži byly i v posledních desetiletích krásné inscenace klasického baletu.
Ještě mnohem horší je pohled na země Beneluxu. Jen v Amsterdamu (Dutch National Ballet) jsou dvě inscenace, Spící krasavice a Don Quijote. V dalších významných centrech jako Brusel, Antverpy, Lucemburk jsou k vidění opět jen ruské zájezdové soubory. Lepší pohled je letos na Londýn se šesti inscenacemi, Royal Ballet uvádí čtyři – Louskáčka, Giselle, Labutí jezero, Sylvii, English National Ballet dvě – Louskáčka a Spící krasavici.
gart, Varšava (?), Ostrava (?) – 2
Stockholm, Athény (?), Lisabon (?), Plzeň, Krakov, Wrocław – 1
(otazník je uveden v případech pochybností nad modernizací inscenace, případně počet nelze stoprocentně ověřit)
Přehled četnosti jednotlivých inscenací:
Louskáček – 40
Labutí jezero – 33
Don Quijote – 25
Giselle – 23
Spící krasavice – 21
La Bayadère – 16
Le Corsaire – 11
La Fille mal gardée – 7
Raymonda – 6
La Sylphide – 6
Coppélia – 6
Esmeralda – 3
Paquita – 2
Sylvia – 2
Napoli – 1
Puppenfee – 1
La Halte de cavalerie – 1
(v poslední době je nejvíce hraná „velká sedma“ – Čajkovského trojlístek + Don Quijote, Giselle, La Bayadère a Le Corsaire, další balety již následují s odstupem)
Nechci se pouštět do dlouhých úvah, proč je to s inscenacemi klasického baletu v Evropě takové, jaké je. Věc vychází z dlouhodobého společenského vývoje, někde může být ovlivněna krátkodobějším výkyvem ve vedení divadel a baletů. Přesto mně to nedá poukázat na několik skutečností k zamyšlení. Něco divného je na tom, že v Itálii, kolébce divadel a baletu, jsou dnes jen tři velké baletní soubory, z nichž ovšem například neapolský u jednoho z nejstarších divadel Evropy (Teatro di San Carlo 1737) má stejně členů jako soubor v Olomouci a téměř o polovinu méně než v Západem zapomenutém Kišiněvu! Něco divného je na tom, že politickými krizemi zmítaný Kyjev udržuje kvalitní baletní soubor o sto sedmdesáti členech, zatímco v penězích se topícím Německu je největší soubor sotva poloviční! Něco divného je na tom, že západními neoliberálními elitami vysmívaný a přehlížený Východ je kulturně na mnohem lepší úrovni, než si Západ chce přiznat. A možná vůbec hodně dalších věcí je jinak.