Velkolepý balet Spartakus si zvolil ředitel Bayerisches Staattsballet Igor Zelenský za svou první premiéru ve své funkci. Na podzim byla Giselle úspěšnou obnovenou premiérou a La Bayadére a Romeo a Julie pokračováním repertoáru. Spartakus v choreografii Jurije Grigoroviče je ale premiérou na německé baletní scéně (přesněji řečeno na západoněmecké, protože za časů Německé demokratické republiky se balet roku 1973 hrál ve východním Berlíně).
Vývoj baletu Spartakus na jevištních scénách není dlouhý, je však zajímavý. A zajímavé je také jeho politicko-společenské pozadí. Postavu vůdce vzbouřených otroků proti římské moci z let 73–71 před Kristem si heroizovala evropská liberální scéna již od osmnáctého století. Na Spartaka se poté odvolávali Marx i Lenin, vidouce v něm „revoluční tradice“. Od dob první světové války se jméno Spartaka dostává do názvu krajně levicových organizací jako Spartakovci v Německu. V Sovětském svazu a poté dalších socialistických zemích se objevují „spartakiády“, „spartakovská hnutí“. V této atmosféře začal sovětský dramatik Nikolaj Volkov roku 1933 tvořit baletní libreto, které pak roku 1940 nabídl skladateli Aramu Chačaturjanovi. Ten po dalších prodlevách zahájil kompozici až roku 1951 a dokončil ji roku 1954. Choreografie se nakonec ujal Leonid Jakobson z Kirovova baletu v Leningradě. Jakobson vytvořil gigantické dílo s více než dvěma sty účinkujícími, ale rezignoval na klasické baletní umění na špičkách. Za to sklidil mnoho kritiky a jeho verze se nedočkala velkého rozšíření, při turné Kirovova baletu do USA v září 1962 zcela propadla, v St. Peterburgu je ale na repertoáru dodnes.
V Moskvě měla v březnu 1958 premiéru jiná verze Igora Mojsejeva, také více s pantomimou než tancem – neměla dlouhého trvání. Je zajímavé, že mezitím roku 1957 vytvořil svou verzi v Praze Jiří Blažek. Na všeobecně úspěšné zpracování se ale muselo počkat až do dubna 1968, kdy nového Spartaka představil v Bolšoj těatru v Moskvě Jurij Grigorovič. Ten ve spolupráci se skladatelem celé dílo radikálně přepracoval, zkrátil a vytvořil choreografii kombinující masové scény se sólovými „monology“ čtyř hlavních postav Spartaka, Frýgie, Crassa a Aeginy. Moskevský balet slaví dodnes úspěchy s Grigorovičovým dílem doma i po světě. Není to samozřejmě verze jediná, například další úspěšné zpracování je také z roku 1968 od László Seregiho z Budapešti. Myslím, že v množství spartakovských inscenací se neztratí ani dvě české z posledních let, v Olomouci a Plzni, ve srovnání s ostatními se nemají za co stydět, i když jejich mezinárodní známost je malá.
Ale zpět k Mnichovu, kde proběhla premiéra Spartaka 22. prosince 2016. Inscenaci připravili osobní asistenti Jurije Grigoroviče (který je i ve věku devadesáti let stále aktivní), Ruslan Pronina Oxana Tsvetnitskaya. Autoři museli dílo přizpůsobit mnichovským poměrům. Nationaltheater v Mnichově má sice velké jeviště, ale Bavorský státní balet disponuje i se svou juniorskou kompanií pětasedmdesáti členy, nebylo tedy možné přenést opulentní moskevskou inscenaci s pomalu dvěma sty účinkujícími.
Na představení je to vidět – kolem maximálně šestadvaceti legionářů či šestnácti otroků zůstává spousta prostoru, pro sbor je vystoupení náročné nejen fyzickou námahou, ale i častým převlékáním kostýmů. Scéna i kostýmy jsou převzaty od dlouholetého Grigorovičova „dvorního“ scénografa Simona Virsaladzeho. Virsaladze vytvořil uměřenou scénu, nepříliš bohatou na kulisy, sázející na světelné efekty. Kostýmy jsou pěkné, je zajímavé, že ve srovnání se zmíněnými českými inscenacemi mnohem více zahalují tělo.
Ústředními postavami jsou dvě dvojice. Dvojice Crassus–Aegina v podání Erika Murzagaliyeva a Priscy Zeisel působí od pohledu přesvědčivě, zvláště Eriku Murzagalijevu role Crassa vysloveně sedí. Dvojice Spartakus-Frýgie v podání Osiela Gounea a Ivy Amista na počátku vzbuzuje obavy svou nesourodostí, nezdálo se mně šťastným řešením dát dohromady mladého Kubánce menšího vzrůstu s již starší Ivy Amistou, která ho na špičkách převyšuje o půl hlavy. Ale Osiel Gouneo prokázal obdivuhodnou fyzickou kondici a hojné zvedačky zvládl bezchybně, nemluvě o sólových vystoupeních. Možná druhá alternující dvojice Vladimir Škljarov a Maria Shirinkina je umělecky přesvědčivější. Orchestr bezchybně řídil Karen Durgaryan. Mnichovský Spartakus je divácky vděčnou inscenací, jak ukazují všechna vyprodaná představení. V zimní sérii bylo představení 11. ledna posledním, další budou následovat v březnu a dubnu.
Na 12., 13. a 15. ledna připravil mnichovský balet galapředstavení, konané v Prinzregententheater, budově architektonicky podobné pražskému Rudolfinu. Hlavní sólisté baletu v nich předvedli svá oblíbená vystoupení. V první části první vystoupili Tatiana Tiliguzova a Dmitrii Vyskubenko v Grand pas de deux z Louskáčka, doprovázeni Vladislavem Dolgikhem. Konstantinem Ivkinem, Wentao Li, Erikem Murzagaliyevem. Své schopnosti i v modernějším tanci ukázali Maria Shirinkina a Vladimir Shklyarov v tangu od Johna Powella. Klasické pas de deux bílé labutě a prince z druhého dějství Labutího jezera předvedli Prisca Zeisel a Erik Murzagaliyev. Elizaveta Kruteleva a Adam Zvonař strhujícím způsobem vystoupili v pas de deux z Plamenů Paříže. Závěr první části patřil Grand Pas Hongrois z Raymondy v podání Ksenie Ryzhkovy a Alexandra Omelchenka s účastí Luizy Bernandes Bertho, Antonia McAuleyho, Very Segovy, Freyi Thomas, Vladislava Dolgikha, Konstantina Ivkina, Wentao Li a Dmitrii Vyskubenka.
Druhou část zahájilo pas de deux Aeginy a Crassa ze Spartaka v podání Priscy Zeisel a Erika Murzagaliyeva. Na melodickou hudbu valčíku Jarní hlasy Johanna Strausse vytvořil choreografii Frederick Ashton, vystoupili v ní Mai Kono a Javier Amo. Proslavené pas de deux z Korsárapředvedli Maria Shirinkina a Vladimir Shklyarov (při jeho bravurních skocích snad neplatí zemská přitažlivost). V balkonovém pas de deux z Romea a Julie vystoupili Ksenia Ryzhkova a Jonah Cook. Závěr patřil Grand Pas de deux z Dona Quijota v předvedení Ivy Amista a Osiela Gouneo. Je vidět, že tato dvojice spolu úspěšně vystupuje i mimo Spartaka. Doprovázeni byli Irinou Averinou, Luizou Bernandes Bertho, Shuai Li, Antoniem McAuleym, Verou Segovou a Freyou Thomas. Galapředstavení bylo krásným vystoupením sólistů mnichovského baletu.
Na závěr poznámku k pozici Igora Zelenského v Mnichově. Postupem času se jistě zlepšuje, po vypjaté atmosféře z léta minulého roku. Hlavní mediální kritička Zelenského, Gisela Sonnenburg, píšící v ballett-journal, ovšem pokračuje ve své kritice, jen ji pomalu zmírňuje. Ještě 21. října 2016 silně kritizovala představení La Bayadére pod Zelenským, ovšem jak její obvinění vypadají, se dá ukázat na příkladu, kdy vyčítala Zelenskému „vybrakování“ Mariinského baletu směrem do Mnichova. Dal jsem si tedy práci a spočítal si stav Mariinského baletu, došel jsem k číslu dvou set čtyřiceti členů. Z nich k Zelenskému do Mnichova přešli tři! Je toto vybrakování souboru? V posledním svém článku Gisela Sonnenburg již zmírňuje kritiku ruských tanečnic a tanečníků přivedených do Mnichova Zelenským, ale její odpor proti Zelenského orientaci na ruské tradice neustává. Uvidíme, co bude dál, sám jsem velmi zvědav, co Igor Zelenský připraví na další sezonu.
Hodnocení autora recenze:
Spartacus – 80%
Gala mit Stars des Bayerischen Staatsballetts – 90%
Aram Chačaturjan:
Spartacus
Dirigent: Karen Durgaryan
Choreografie a režie: Yuri Grigorovich
Režijní nastudování: Ruslan Pronin, Oksana Tsvetnitskaya
Scéna: Simon Virsaladze
Bayerisches Staatsballett
Bayerisches Staatsorchester
Premiéra 22. prosince 2016 Nationaltheater Mnichov
(psáno z reprízy 11. 1. 2017)
Spartacus – Osiel Gouneo
Crassus – Erik Murzagaliyev
Phrygia – Ivy Amista
Aegina – Prisca Zeisel
Gladiator – Javier Amo
***
Gala mit Stars des Bayerischen Staatsballetts
sólisté Bayerisches Staatsballett – Tatiana Tiliguzova, Dmitrii Vyskubenko, Maria Shirinkina, Vladimir Shklyarov, Erik Murzagaliyev, Prisca Zeisel, Elizaveta Kruteleva, Adam Zvonař, Ksenia Ryzhkova, Alexander Omelchenko, Mai Kono, Javier Amo, Jonah Cook, Ivy Amista, Osiel Gouneo
12., 13. a 15. ledna 2017 Prinzregententheater Mnichov
(psáno z 12. 1. 2017)
program:
Petr Iljič Čajkovskij:
Der Nussknacker (Grand Pas de deux)
Choreografie: Vasily Vainonen
Tančí – Tatiana Tiliguzova, Dmitrii Vyskubenko
Dále tančí – Vladislav Dolgikh, Konstantin Ivkin, Wentao Li, Erik Murzagaliyev
Parting
Choreografie: Yuri Smekalov
Hudba: John Powell Assassin’s Tango
Tančí – Maria Shirinkina, Vladimir Shklyarov
Petr Iljič Čajkovskij:
Schwanensee (Bílá labuť – Pas de deux)
Choreografie: Marius Petipa, Lew Iwanow
Tančí – Prisca Zeisel, Erik Murzagaliyev
Boris Asafjev:
Die Flamme von Paris
Choreografie: Vasily Vainonen
Tančí – Elizaveta Kruteleva, Adam Zvonař
Alexander Glasunow:
Raymonda (Grand Pas de deux)
Choreografie: Marius Petipa, Ray Barra
Tančí – Ksenia Ryzhkova, Alexander Omelchenko
Dále tančí – Luiza Bernardes Bertho, Antonia McAuley, Vera Segova, Freya Thomas, Vladislav Dolgikh, Konstantin Ivkin, Wentao Li, Dmitrii Vyskubenko
= přestávka =
Aram Chačaturjan:
Spartacus (Pas de deux Aegina-Crassus)
Choreografie: Yuri Grigorovich
Tančí – Prisca Zeisel, Erik Murzagaliyev
Johann Strauss:
Frühlingsstimmen (Walzer)
Choreografie: Frederick Ashton
Tančí – Mai Kono, Javier Amo
Adolphe Adam, Léo Delibes:
Le Corsaire (Pas de deux)
Choreografie tradiční
Tančí – Maria Shirinkina, Vladimir Shklyarov
Sergej Prokofjev:
Romeo und Julia (Pas de deux)
Choreografie: John Cranko
Tančí – Ksenia Ryzhkova, Jonah Cook
Ludwig Minkus:
Don Quijote (Grand Pas de deux)
Choreografie: Marius Petipa
Tančí – Ivy Amista, Osiel Gouneo
Dále tančí – Irina Averina, Luiza Bernardes Bertho, Shuai Li, Antonia McAuley, Vera Segova, Freya Thomas
Použité zdroje:
Spartacus – Bayerisches Staatsballett. Gala mit Stars des Bayerischen Staatsballetts. Ballett-journal.de.