La Bayadère se Sergejem Poluninem v Mnichově a Spící krasavice v Brně

Cesty za baletem (1) – občasník z domova i zahraničí. La Bayadère se Sergejem Poluninem. Spící krasavice v Brně.

Zastavení první: La Bayadère se Sergejem Poluninem
Sergej Polunin se někdy v Česku a na Slovensku prezentuje, jako by pořádal jen samé show a v běžných celodějových baletech pomalu nevystupoval. Diváci v Praze a Bratislavě jsou lákáni na předražené akce s ním, kde hvězda vystoupí na deset minut a zbytek programu sestává z filmu a diskuse. Přitom v nedalekém Mnichově je Sergej Polunin veden jako stálý host a za běžnou cenu ho lze vidět v celovečerním baletu. Naposledy 12. a 14. října jako Solora v La Bayadère.

Bylo to pětadevadesáté a šestadevadesáté představení Bajadéry v Mnichově v choreografii Patrice Barta s původní premiérou roku 1998. V letošní sezoně se hrají jen tato dvě představení a ještě jedno 25. ledna. Sergej Polunin jistě dodává mnichovské Bajadéře lesk svým perfektním vystoupením, ale není sám. V hlavních rolích Nikie a Gamzatti debutovali Lauretta Summerscales a Prisca Zeisel. Lauretta Summerscales je nová mladá první sólistka (narozena 1991), která do léta 2017 působila v English National Ballet. Prisca Zeisel, narozená ve Vídni, působí v Mnichově od minulé sezony, od dubna 2017 je sólistkou. Obě dvě se předvedly jako skvělé partnerky Sergeje Polunina, nutno říci, že souhra Sergeje Polunina s Laurettou Summerscales se zdála mnohem lepší než jeho souhra před rokem s Ruskou Xenií Ryzhkovou. Lauretta Summerscales je vynikající ve většině tanečních pasáží, jen bych řekl, že v Království stínů jí trochu chybí vyjádření ducha postavy Nikie, například ve srovnání s pražskou Miho Ogimoto nebo brněnskou Eriko Wakizono.

Mnichovská Bajadéra je velkolepé dílo. Většina čtenářů asi zná pražskou inscenaci od Torrese a byla by překvapena jiným pojetím. V prvních dvou obrazech prvního dějství může být publikum na vážkách, kdo lépe – Torres či Bart – vyjádřil logiku děje a smysl díla, od třetího obrazu až do konce jednoznačně vede mnichovská inscenace. Její zhlédnutí lze jen doporučit.

V mnichovském baletním souboru došlo i druhou sezonu šéfování Igora Zelenského k dosti značné obměně, oproti minulé sezoně je nová asi čtvrtina tanečnic a tanečníků. Český trojlístek Adam Zvonař, Matěj Urban a Radka Příhodová také odešel, z Česka v Mnichově nyní působí jen Jan Špunda.

Zastavení druhé: Spící krasavice v Brně
Po jarní sérii představení nové Spící krasavice v Brně (premiéra 22. dubna), brněnský balet zařadil podzimní blok představení mezi 14. zářím a 11. říjnem. Původně to mělo být pro letošek všechno, ale naštěstí jsou avizována ještě dvě jarní představení na 4. a 5. dubna 2018. Bylo by určitě škoda hrát tento krásný balet jen v jednom bloku a pak již celou sezonu nic.

Po několika premiérách moderních baletů se Brno konečně dočkalo opět velkého klasického baletu. Choreograf a režisér Bachram Juldašev se skutečně držel choreografie Maria Petipy a brněnský baletní soubor dovedl k velmi pěkné interpretaci nesmrtelného baletního díla. Juldaševovi lze tedy vyslovit velký dík za čistotu choreografického ztvárnění. Také hudební nastudování pod dirigentem Pavlem Šnajdrem je na vysoké úrovni. Pavel Šnajdr patří v současnosti k nejlepším baletním dirigentům, skutečně sleduje dění na jevišti a podle toho řídí orchestr, ne všude se tak totiž v divadlech děje. Horší dojem je v inscenaci jen ze scény a kostýmů. Ze scény (Peter Čanecký) vzniká zvláštní pocit – na jedné straně přeplácanost ornamenty, na druhé straně prázdnota, skutečné kulisy jsou minimální. Kostýmy (Ľudmila Várossová) jsou až příliš pestrobarevné a dobově roztříštěné do více epoch.

V hlavních rolích princezny Aurory a prince Desiré většinou tančí sehraná sólová dvojice Eriko Wakizono a Ivan Popov. Jako vždy bravurní Eriko Wakizono získala v roli Aurory další vynikající pokračování své taneční kariéry. V alternaci velice slušně vystupují Andrea Smejkalová a Karel Audy. Nově v podzimní alternaci (6. a 7. října) se v roli Aurory představila Michaela Krajčová. Působila sympatickým dojmem, sice se nevyvarovala technických chyb, ale do budoucna je příslibem pro tuto roli. Spící krasavice Bachrama Juldaševa je pro balet Národního divadla Brno rozhodně přínosem a stojí za zhlédnutí.