Již čtyřikrát jsem viděl La Sylphide v Nationaltheater München, dvakrát v minulé sezóně a nyní 20.-21.2 2026. Bezesporu je to jeden z nejlepších klasických baletů současné doby na středoevropské divadelní scéně.
S titulem La Sylphide se spojuje velice zajímavý vývoj v baletních dějinách. Výchozí literární text napsal roku 1822 Charles Nodier pod názvem Trilby, z něj pak vytvořil Adolf Nourrit baletní libreto, které počátkem třicátých let zpracoval choreograficky Filippo Taglioni s hudbou Jean-Madeleine Schneitzhoeffera. V březnu 1832 viděla Paříž premiéru baletu La Sylphide s Taglioniho dcerou Marií v hlavní roli. Balet zahájil epochu romantických klasických baletů a rychle se rozšířil po Evropě i USA. Ale v Dánsku se brzy etablovala druhá linie La Sylphide. August Bournonville přepracoval libreto a použil hudbu od Hermana Lovenskiolda pro svou verzi roku 1836. Zatímco „francouzská“ verze upadala od přelomu 50/60 let 19.století v zapomnění, „dánská“ verze zůstávala stále živá a tradující se v Kodani ale i jinde. V polovině 20.století byly tři pokusy o La Sylphide na hudbu Schneitzhoeffera (Gsovsky 1946, Adama 1964, Bennett 1968) ale nedošly většího rozšíření. „Francouzskou“ verzi oživil až Pierre Lacotte v Paříži roku 1972 a od té chvíle se po světě šíří obě verze, záleží na výběru baletních vedení.
Nelze spekulovat, která verze je lepší. Obě jsou vysoce kvalitní a krásné, pokud jsou dobře nastudovány. Rozdíly jsou ovšem zřejmé. „Francouzská“ verze je delší a tedy logicky je toho více k vidění („dánská“ je skutečně krátká, představení trvá i s přestávkou 1 hodinu 45 minut). Delší jsou sborové scény v prvním dějství i scény sylfid v druhém. Role Effie je mnohem větší, naopak zase role Gurna je menší oproti „dánské“ verzi. Čarodějná vědma Madge je v „dánské“ znázorněna mnohem negativněji než ve „francouzské“. A co je asi nejpodstatnější, hlavní hrdina James je ve „francouzské“ mnohem více rozpolcenější mezi snoubenku Effie a krásnou Sylphidu a mnohem déle váhá se svým příklonem k Sylphide. To je působivě znázorněno v dlouhých tanečních sekvencích všech tří v prvním dějství. „Dánská“ verze se ovšem striktně drží myšlenky, že James se létající Sylphidy nedotýká až do tragického konce.
Od listopadu 2024 uvádí „francouzskou“ verzi od Lacotta Bayerisches Staatsballett v Mnichově v nastudování svého šéfa Laurenta Hilaira a Anny Salmon. Krásná scéna je od Pierra Ciceri, kostýmy od Eugene Lami. Asi nejlepší dvojicí Sylphida – James byli v uplynulé sezóně Margarita Fernandes a Antonio Casalinho, kteří v létě 2025 přesídlili do Vídně. V této sezóně působí přesvědčivě Violetta Keller a Julian MacKay, v roli Effie pak Carolina Bastos. Scény 23 sylfid v druhém dějství jsou skutečně úžasné a patří k vrcholům baletních zážitků posledních let.
Při repertoárové bídě klasických baletů ve Střední Evropě patří La Sylphide k jednomu z mála současných baletů za kterým se vyplatí cestovat.
