Olomoucký balet je sice až třetí největší v Česku po Praze a Brnu, ale v uvádění klasických baletů je v současnosti na místě prvním. Velké baletní soubory Národního divadla Praha a Národního divadla Brno mají klasické balety v repertoáru zastoupeny velmi slabě, příčiny zde raději nechci rozebírat.Vše závisí na vedení a Moravské divadlo Olomouc má ve vedení baletu přesvědčivé zastánce baletní klasiky – uměleckého šéfa baletu Roberta Balogha, dramaturga Tomáše Lehotského a hostující choreografku Hanu Vláčilovou. A ředitel divadla Pavel Hekela má pro jejich snahy pochopení.
Když klasický balet, tak skutečně klasický balet, jak říká Robert Balogh: „Nemám rád modernizování klasických baletních titulů… bohužel uvádění zmodernizované klasiky je nesmyslným trendem dnešní doby… jsem nadšený z dramaturgické linie našeho klasického repertoáru… stále jsme jediným divadlem v České republice, které ctí historický odkaz baletu a uvádí představení Louskáčka, Labutího jezera, Spící krasavice a nově i Dona Quijota v nesmrtelné klasické podobě.“
V této sezoně se tedy repertoár baletu Moravského divadla rozšiřuje o celosvětově velice hraný titul Don Quijote. Jeho nastudování se opět ujala choreografka a pedagožka Hana Vláčilová, která tak pokračuje v úspěšné spolupráci s olomouckým souborem. Již před čtyřmi roky, po svém vynuceném odchodu ze Státní opery Praha, nastudovala na podzim 2012 v Olomouci Labutí jezero(premiéra 2. listopadu 2012), poté na jaře 2014 Spící krasavici (premiéra 28. března 2014). Nyní tedy do třetice Don Quijote. Hana Vláčilová, která je „synonymem klasického baletu v České republice,“jak říká Robert Balogh, věděla, že musí přistoupit ke zkrácení původní verze, už kvůli omezenému počtu členů baletního souboru (v současné době třiatřicet). To se jí výborně podařilo. Vše podstatné a důležité zůstalo, děj je plynulý a pochopitelný. Vynechání některých scén, obvykle hraných jako části cikánských tanců v druhém dějství, nikterak nevadí. Zkrácení děje umožnilo jen jednu přestávku místo obvyklých dvou. Balet Don Quijote prošel od svého vzniku roku 1869 nepřeberným množstvím úprav a změn, samotný jeho tvůrce Marius Petipa jich udělal několik a dnes si choreografie může vybírat, podle jaké verze bude postupovat. Hana Vláčilová se na základě libreta Mariuse Petipy a Alexandra Gorského věci zhostila se ctí.
V hlavních rolích Kitri a Basila skvěle vystoupili první sólisté Yui Kyotani a Ivo Jambor. Japonská baletka Yui Kyotani studovala v Berlíně, krátce pobyla v Lipsku a v Olomouci působí od léta 2012. Výborně tančí všechny hlavní role v titulech uváděných olomouckým baletem a Kitri je jejím dalším vrcholem. Yui Kyotani dnes patří na české baletní scéně k nejlepším interpretkám rolí klasického baletu s vynikající technikou i hereckým projevem. Ivo Jambor je zkušený tanečník, působící v Olomouci již dvanáct let. Basil je jeho další vydařenou rolí. V alternacích budou vystupovat Karolina Zarach, Victoria Cigrina, Arkadiusz Orlowski i Antonín Blahuta.
Z dalších rolí premiérového vystoupení určitě stojí za zmínku květinářky Emily Smith a Petra Glacová či Mercedes Jeleny Iliiny. Ale celý soubor ze sebe vydal vše, ocenit se musí při „velikosti“ souboru i bleskové několikeré převlékání do jiných kostýmů.
Scéna byla svěřena Eduardu Přikrylovi, dlouholetému scénografovi Moravského divadla v Olomouci. Jeho scéna vhodně doplňuje klasické pojetí inscenace. Kostýmy navrhl osvědčený výtvarník Josef Jelínek, s jehož jménem jsou spojeny desítky baletních a operních inscenací v českých zemích. Josef Jelínek nijak nezklamal a balet Don Quijote hýří jeho kostýmními barvami. Možná jen snové oblečení dryád v druhém dějství mohlo být celé bílé.
Hudební nastudování Tomáše Hanáka a výkon orchestru odpovídají jeho regionální velikosti, hudební kritici by chyby našli, ale v naprosté většině inscenace orchestr odpovídajícím způsobem doprovází baletní vystoupení.
Program opět precizně připravil Tomáš Lehotský, zvláště životopis Ludwiga Minkuse je velmi zdařilý. Do programu se asi vloudila drobná tisková chyba (záměna let 2015 – 2016 v datech premiéry).
Robert Balogh píše v úvodu programu, že balet Don Quijote je prubířským kamenem každého baletního souboru a soubor, který dokáže zatančit Dona Quijota, zvládne vše. Přejme tedy olomouckému baletu nejen úspěch v představeních Dona Quijota, ale i pokračování v nastoupené dráze uvádění klasických baletů, a jistě se můžeme do budoucna těšit na další skvělý titul.
Hodnocení autora recenze: 90%
Ludwig Minkus:
Don Quijote
Choreografie a režie: Hana Vláčilová
Hudební nastudování a dirigent: Tomáš Hanák (alt. Petr Šumník)
Scéna: Eduard Přikryl
Kostýmy: Josef Jelínek
Dramaturgie: Tomáš Lehotský
Baletní soubor Moravského divadla Olomouc
Orchestr Moravského divadla Olomouc
Psáno z první premiéry 4. listopadu 2016 Moravské divadlo Olomouc
Kitri – Yui Kyotani, (alt. Karolina Zarach/Victoria Cigrina)
Basil – Ivo Jambor (alt. Arkadiusz Orlowski/Antonín Blahuta)
Pouliční tanečnice – Ana Gómez Salamanca (alt. Rachel Hickey)
Mercedes – Jelena Iliina (alt. Ana Gómez Salamanca)
Espada – Paul Oliver (alt. Ivo Jambor)
Don Quijote – Vadim Tsepelev
Sancho Panza – Jindřich Suk
Gamacho – Tomáš Derka
Květinářky – Emily-Joy Smith, Petra Glacová (alt. Michaela Tsepeleva Horká/Sylva Pospíšilová)
Amor – Victoria Cigrina (alt. Emily-Joy Smith)
Hlavní dryáda – Rachel Hickey (alt. Yui Kyotani/Ana Gómez Salamanca)
Hostinská – Dana Krajevskaja
Dulcinea – Dana Krajevskaja
Cikánka – Kateřina Iranová (alt. Jelena Iliina)
Cikán – Lukáš Cenek (alt. Dmitrij Savakov)
Fandango sólo – Jelena Iliina, Paul Oliver (alt. Ana Gómez Salamanca/Ivo Jambor)
Citace Roberta Balogha v článku jsou z jeho rozhovoru pro Aktuality Moravského divadla Olomouc 17. října 2016.