Když jsem v zimě 2012/2013 nastoupil do hledištního personálu Státní opery Praha, záhy jsem si nemohl nevšimnout výjimečného pána, který přicházel ve fraku, cylindru, plášti a s hůlkou, účastnil se naprosté většiny představení opery i baletu a co více – vždy přicházel s velkou taškou květin pro účinkující. Pána každý nazýval „pan doktor“, až po čase jsem zjistil že je doktor veterinář jménem Luboš Kudrna. V té době jsem byl většinou na druhém balkoně a i pan doktor tam měl tehdy „základnu“, věci si nechával vždy v šatně vpravo, ještě se tak moc nepohyboval v zázemí. Nevím přesně jak dlouho předtím pan doktor nosil květiny ale počátkem roku 2013 to již bylo jako samozřejmost. V letech 2013-2016 (do uzavření Státní opery na rekonstrukci) přinášel Luboš Kudrna skutečně obdivuhodné množství květin a někdy i jiných darů. V opeře i baletu pro všechny hlavní role, dirigenty a občas i menší role, navíc několikrát za sezónu růže pro celý pěvecký sbor nebo dámský baletní soubor. Vzpomínám jak jsem byl poprvé užaslý nad 40-50 růžemi a přiznávám že to pro mě bylo velkou inspirací pro mé pozdější přinášení květin na baletní představení. Od konce roku 2014 jsem se začal k panu doktorovi přidávat v nošení květin různým baletkám.
Luboš Kudrna se postupně stal známou postavou pro účinkující a několik z nich mu pak vyjednalo kartu ke vstupu služebním vchodem do zázemí. Pan doktor se pak stal stálým návštěvníkem divadelního bistra. Měl oblíbenou většinu tehdejších představení, přesto bych si troufal říci že nejoblíbenější byla čtveřice Traviata, Nabucco, Rusalka a Tosca. U Toscy šel jeho obdiv tak daleko že si nechal ušít oblek-kostým Scarpii, ve kterém pak přicházel na tato představení, budíc zaslouženou pozornost.
Po zahájení rekonstrukce Státní opery v létě 2016 se část představení na 3 roky přenesla do Hudebního divadla Karlín, i tam přicházel pan doktor jako stálý návštěvník se svou spoustou květin. Po znovuotevření Státní opery v lednu 2020 již tomu bylo trochu jinak. Luboš Kudrna výrazně omezil návštěvnost baletních představení, pravděpodobně se mu nelíbila značná obměna souboru i repertoár, například Labutí jezero od Vláčilové/Ďumbaly do června 2016 téměř nevynechal a nanosil kvanta květin ale na novou verzi od Cranka chodit nechtěl, vůbec se mu nelíbila. Dá se říci že od roku 2020 jsem hlavní přísun květin pro balet převzal sám. Na opery ovšem zůstal klíčovou postavou pan doktor, i tam byl ale časem patrný úbytek. Luboš Kudrna nosil nadále květiny většinou jen domovským účinkujícím, které i osobně znal a narůstající počet hostování pomíjel. Navíc od podzimu 2023 začal vynechávat i několik týdnů za sebou kvůli rostoucím zdravotním potížím s nízkým tlakem a závratěmi. Nutno dodat že jeho obliba vína v divadelním bistru jeho stav nezlepšovala. Měl jsem v té době již květiny na starost a vždy jsem ho rád vyhlížel a očekával u šatny přízemí vpravo. A nebyl jsem jistě sám. Vedle zdravotních a možná i jiných problémů ovšem pan doktor omezoval své návštěvy Státní opery i z důvodu nelibosti nad modernistickou režií mnoha děl. Ohledně baletu to již bylo zmíněno, u opery například těžce nesl podivnou režii Nabucca, jeho oblíbeného díla z minulosti. Nemohl jsem než s ním souhlasit.
Doktor Kudrna byl po více než 15 let výjimečnou osobností mezi návštěvníky Státní opery, nikdo neobětoval více než on pro podporu operních a baletních účinkujících. V jeho rozsahu se jen stěží nalezne pokračovatel, možná až v nějaké další generaci. Ať se alespoň z uměleckého nebe dívá s laskavostí na nás, kteří se snažíme v jeho činnosti pokračovat. Vzhledem k blízkosti věku je přes všechny jeho potíže náhlý skon pro mě ovšem i mementem mori.
