Před rokem, v úterý 27.11. 2018, se odehrálo v Moravském divadle Olomouc představení Louskáček, a když jsme se po něm přátelsky sešli s Robertem Baloghem, tehdejším šéfem baletu, a Tomášem Lehotským, tehdejším dramaturgem, nikdo z nás netušil, jaké špinavé intriky právě vrcholí v zákulisí.
Následující den ředitel Gerneš (ve funkci 2 měsíce) odvolal Roberta Balogha z funkce a následoval pád celého jeho okolí. Důvody nebyly nikdy jasně objasněny, odvolací fráze obsahovaly jen prázdná slova. Nový šéf byl již nachystán – končící sólista ND Praha Michal Štípa (oficiálně nastoupil do funkce k 1.1. 2019). S příchodem nového vedení se začal odvíjet smutný příběh úpadku repertoáru olomouckého baletu.
Za deset let vybudoval Robert Balogh z baletního souboru MDO jeden z nejlepších souborů regionálních divadel Střední Evropy s vyváženým a kvalitním repertoárem. Co z něj zbylo po roce? Tři kvalitní klasické balety – Labutí jezero, Spící krasavice a Don Quijote – v tradiční režii a choreografii Hany Vláčilové jsou prakticky odstaveny. Labutí jezero se rok nehrálo, Spící krasavice jen v Opavě s hrubými zásahy M. Štípy, Don Quijote byl 3x uveden na programu a vždy stažen, prý pro zranění. Neoklasická rovněž kvalitní představení Roberta Balogha mizela jako tající sníh. Dáma s kaméliemi, Spartakus a Othello měli derniéru v prvních týdnech roku 2019, zůstalo jen Zkrocení zlé ženy, jehož derniéra je naplánována.
Aby M. Štípa měl vůbec co uvádět, vytvořil pro jarní a letní měsíce 2019 jakési Gala, kde sám vystupoval. Chystaného baletu Bajadéra na březen 2019 zcela jiným inscenačním týmem se sám zmocnil, angažoval své lidi a z připravovaného klasického baletu vznikla ubohost. Při znalosti mnoha Bajadér po světě mohu odpovědně tvrdit, že Štípova patří k jedné z nejslabších. Ale vrchol měl teprve přijít. Na listopad 2019 nachystal Štípa balet Giselle. Giselle patří v klasickém repertoáru k jednomu z nejkrásnějších romantických baletů, ale v Olomouci z ní zůstal jen název. Svévolný přístup, který Štípa zvolil při inscenaci Giselle, se jen tak nevidí. Úplná destrukce děje, rozvrat příběhu i hudby, změněné postavy i prostředí – prostě neuvěřitelná namyšlenost modernismu se stala skutkem. Hlavní tvůrce klasických baletů Marius Petipa nazval se svých Pamětech před více než sto lety takovéto jednání „krádeží a nestoudností“, k tomu není ani dnes co dodat.
Za rok se repertoár olomouckého baletu změnil z jednoho z nejlepších na jeden z nejhorších. Ale zřizovatele a odpovědné činitele MDO to asi nechává v klidu. Jak hluboko ještě klesne olomoucký balet?
