Další „grand ballet“ ožil v Bratislavě

Balet SND pod vedením Jozefa Dolinského ml. pokračuje ve velkolepé sérii uvádění velkých klasických baletů z odkazu Maria Petipy. Za premiéru tohoto podzimu – 22.11. a 23.11. – byl vybrán Don Quijote, jako připomenutí 150 let od jeho prvního uvedení.

Don Quijote ovšem patří k baletům s dosti zamotanou historií a složitým uchopením originálu. Na podzim 1869 byl Marius Petipa vyslán ze St. Petěrburgu do Moskvy, aby spolu se skladatelem Ludwigem Minkusem vytvořil nový balet pro tamní divadelní scénu. Začala tak první spolupráce této dvojice, v budoucnosti tak proslavené. Na motivy jednoho z příběhů o Donu Quijotovi vznikl nový balet s premiérou 26.12./14.12. 1869. Od dnešních verzí se ovšem dost lišil včetně několika jiných postav. Moskevské publikum přijalo nové dílo s nadšením a popularita obou autorů vzrostla. Ovšem o dva roky později se Petipa a Minkus rozhodli přenést své dílo i do St.Petěrburgu. U vědomí jiného publika jej ale dalekosáhle předělali (podrobné srovnání v příloze). Premiéra petěrburského Dona Quijota se konala 21.11./9.11. 1871 a i tam slavila úspěch. Balet se pak hrál v dalších letech, v rámci objektivity je ale nutné říci, že vrcholné popularity hlavních Petipových děl nedosáhl a možná i to je příčinou, proč koncem 19.století nebyl zanesen do tehdy vznikajících notací. Přesný taneční průběh obou Petipových verzí tedy bohužel neznáme. Do 20.století byl balet přenesen až verzí Alexandra Gorského. Ten byl roku 1900 pověřen tehdejším ředitelem moskevského carského divadla Teljakovským novou inscenací pro Bolšoj těatr. Gorský tak učinil, vyšel z Petipovy moskevské verze a pozměnil si ji podle svého. Když se Teljakovský na jaře 1901 stal ředitelem carských divadel v St.Petěrburgu, nechal Gorského uvést jeho verzi v lednu 1902 v Mariinském divadle. Petipa projevoval velkou nelibost a Gorského Don Quijote stojí tak na počátku rozhořčených sporů o pravost Petipova dědictví. Sám Petipa nazval pak svévolné změny ve svých dílech „krádeží a nestoudností“.

Skutečnost baletu Don Quijote je ale taková, že všichni pozdější inscenátoři vycházejí z Gorského verze, která se traduje v Rusku a odtamtud přešla do dalších zemí. Vznikly i petěrburské verze s odlišným sledem děje, ale tance rekonstruovat bez notací nejdou. Tvůrci bratislavského Dona Quijota Vasilij Medvedev a Stanislav Fečo přistoupili k inscenování baletu podle svých nejlepších vědomostí a snažili se navrátit do petipovského ducha, co se dalo. Jistě, i Gorský vycházel z moskevské Petipovy verze a není nakonec jiné možnosti, než z něj vycházet. Snahu choreografů doplnil celý inscenační tým, hudbu výborně nastudoval a orchestr řídí Dušan Štefánek, krásnou scénu navrhl Andrei Voitenko a neméně pěkné kostýmy Jelena Zajceva.

Don Quijote v Bratislavě naplňuje slova „grand ballet“ i svou tříhodinovou délkou s dvěma přestávkami. Již prolog v pracovně Dona Quijota je o něco delší, než bývá zvykem. První dějství nás zavádí na náměstí přístavního španělského města se známými scénami Kitri, Basila, jejich přátel a toreadorů a marnou snahou otce Kitri zasnoubit jí s bohatým Gamachem, mařenou i příchozím Donem Quijotem. Na počátku druhého dějství Kitri a Basil prchají na venkov k větrným mlýnům, objeví se cikánská skupina se svými tanci a příchozí Don Quijote sleduje jejich loutkové divadlo a je tak zasažen dějem, že se pouští do boje s větrným mlýnem. Po omráčení upadá do snu, následuje „snová scéna“ patřící k vrcholům baletu, pojatá skutečně velkolepě s krásnou scénou za účasti 3 sólistek, 24 baletek, 10 žákyň konzervatoře a 6 statistek + Dona Quijota a Dulcinely. Třetí dějství má v prvním obrazu scénu před hostincem, kde dojde za přispění Dona Quijota ke šťastnému vyústění vztahu Kitri a Basila. V posledním obraze na náměstí je slavena jejich svatba s mnoha krásnými tanci, včetně grand pas de deux, za vyzdvihnutí stojí minimálně scény přítelkyň Kitri.

Bratislavští interpreti rolí jsou tradičně na vysoké úrovni. V první premiéře vystoupili jako vždy excelentní Olga Chelpanova (Kitri) a Konstantin Korotkov (Basil). V druhé premiéře v těchto rolích zazářili Erina Akatsuka a Yuki Kaminaka. Erina Akatsuka oslnila i mimickými schopnostmi, Kitri je možná její životní rolí. V rolích přítelkyň Kitri rovněž životním výkonem přesvědčivě vystoupily Sakura Shojima a Sumire Shojima. Sakura Shojima navíc v roli Amora v alternaci s Chiaki Honda. Nemohu vyjmenovat jmenovitě všechny ostatní, nikdo nemá slabých míst, soubor je vynikající včetně žákyň a žáků konzervatoře a baletní přípravky.

Po premiéře uvedl Jozef Dolinský, že Marius Petipa byl dnes přítomen s námi, tato slova se dají jen potvrdit. Balet SND je jedním z předních souborů světa skutečně pečující o odkaz mistrovství Maria Petipy. Pokud by každý velký baletní soubor měl takový přístup a repertoár jako Bratislava, neexistoval by v baletním světě žádný problém. Místo toho se množství souborů vinou svých vedení potácí v inscenacích proplétání polonahých postav či destrukcích klasiky. Přitom zvolit správnou cestu věrnosti klasickému odkazu není složité, balet SND pod Jozefem Dolinským je toho skvělým příkladem.