Louskáček – Severočeské divadlo Ústí nad Labem; Červený a černý – DJKT Plzeň; Bajadéra – Národní divadlo Brno
6.10. Louskáček – Severočeské divadlo Ústí nad Labem
Nové zpracování Louskáčka v Ústí dvojicí Margarita Plešková a Vladimír Gončarov s premiérou v pátek 4.10. 2019.
Musím se přiznat, že jsem trochu s napětím očekával co vzejde z nového zpracování, prezentovaného jako důraz na rodinu, ale jako již víckrát v ústeckém divadle jsem byl příjemně překvapen. Autorské dvojici M. Plešková a V. Gončarov se povedla málo vídaná věc snahy o sloučení dvou louskáčkovských linií – „východní“ (rusko-sovětské) a „západní“ (originální). Hlavně v druhém dějství je patrná druhá linie s andělíčky, hradem cukrovinek s kuchtíky a cukrovou paní i zařazením hudby ze scény „matky Gigogne“ – zde ovšem s dětskými kuchtíky.
Scény a kostýmy (Jana Stejskalová) září barevností, ale ne kýčovitou. Jistě, známým problémem ústeckého baletu je jeho početní velikost (lépe řečeno malost), v Louskáčkovi se tvůrci inscenace snaží o určité řešení v podobě množství dětských rolí a zkracováním scén.
V hlavních rolích vystoupili v představení v neděli 6.10. Kristýna Petrášková (nová členka souboru) a Fernando Velasco. Hlavními postavami v této inscenaci jsou maminka a tatínek Štalbaumovi, proměnící se v princeznu a prince ve snu malé Klárky, spící vedle darovaného Louskáčka po vánoční oslavě. Vrcholem představení je pěkný Květinový valčík a navazující pas de deux, kterého se K. Petrášková a F. Velasco zhostili sympatickým výkonem, i když ve zjednodušené choreografii.
Ústecký Louskáček bude stát za opětovné vidění.
10.10. Červený a černý – DJKT Plzeň
Youri Vámos je známý dlouholetý inscenátor neoklasických děl. V Plzni od března 2019 uvádějí jeho balet Červený a černý na hudbu Edwarda Elgara. Stendhalův slavný příběh, známý i z filmu, Vámos nezpracoval úplně ideálně. Srozumitelné scény se střídají s méně srozumitelnými. Představení stojí hlavně na individuálních výkonech tří hlavních postav – Gaëtan Pires představuje Juliena Sorela, Mami Hagihara Matyldu de la Mole a Andronika Tarkošová madame de Rénal. Všichni zaslouží uznání. Jinak představení moc nepřináší, i hlediště bylo dost poloprázdné.
20.10. Bajadéra – Národní divadlo Brno
Po třech letech se vrátila Bajadéra na jeviště brněnského Janáčkova divadla. Tato Bajadéra v režii a choreografii Jaroslava Slavického se zdá zatím nejlepší inscenací tohoto baletu na českých divadelních scénách (v porovnání s Torresem v Praze a Štípou v Olomouci), byla navíc vylepšena novou scénou (Marek Hollý) a kostýmy (Josef Jelínek). Přesto je to Bajadéra s mnoha mínusy. J. Slavický velmi upravil děj hlavně v prvním dějství, druhé (scénu zásnub) radikálně zkrátil jen na jeden sborový tanec, induský tanec a Grand Pas ďaction, defilé včetně hudby zcela chybí.
Dokud člověk nemohl porovnávat, přijímal brněnskou Bajadéru jako relativně slušné dílo. Při pohledu na skutečnou rekonstrukční Bajadéru v Berlíně jsou ale patrné propastné rozdíly a všechny takto upravované Bajadéry se zdají jako bledé a plytké kopie. Představení v Brně příliš nepozvedají ani individuální taneční výkony. Mimo dvojice Eriko Wakizono/Michal Krčmář, která ale v neděli 20.10. nevystupovala,
jsou všichni ostatní slušným průměrem regionálního divadla.
25.10. + 26.10. Esmeralda – Slovenské národní divadlo