25. a 26.10. 2019 uvede Balet SND jedinečné představení Esmeralda, vícekrát v této sezóně jej asi již neuvidíme. Esmeralda patří k „zlatému fondu“ klasického baletu, i když není po světě moc uváděná. Podívejme se trochu na historický vývoj Esmeraldy.
Balet je původně dílem francouzského choreografa Julesa Perrota a italského skladatele Cesare Pugniho, inspirován knihou Victora Huga Notre Dame de Paris. Premiéru měl 9.3. 1844 v Královském divadle v Londýně. První Esmeraldou byla Carlotta Grisi, sám Perrot tančil Pierra a další později slavný choreograf Arthur Saint-Leon Phoebuse. Po londýnské premiéře se Esmeralda brzy dostala na další západoevropské divadelní scény, ale to by ji pro budoucnost nezachránilo. Klíčové bylo její uvedení v Rusku na petěrburské scéně Velkého kamenného divadla 2.1. 1849 ( 21.12. 1848 rus. kalendáře). Nastudoval ji sám autor Jules Perrot za spoluúčasti Maria Petipy, tehdy mladého, druhým rokem v Rusku působícího francouzského tanečníka a začínajícího choreografa. Hlavní roli tančila vynikající primabalerína Fanny Elssler, původem z Vídně, oslavována již na mnoha evropských scénách. Perrot stále osobně tančil Pierra a Petipa měl roli Phoebuse. Úspěch byl obrovský. O Fanny Elssler napsal Petipa později ve svých Pamětech : „Byla naprosto nenapodobitelná v této roli a všechny Esmeraldy co jsem viděl poté se zdály bledými kopiemi.“
Na Západě stihl Esmeraldu osud mnoha klasických a romantických baletů, v poslední třetině 19.století zmizely ze scén. Ne tak v carském Rusku, kde se Marius Petipa etabloval v čele petěrburského baletu, nejlepšího na světě. Jeho zásluhou se udržela i Esmeralda. Petipa již v letech 1866, 1871 a 1872 přidával drobné dodatky, ale zásadními se staly dvě obnovy. První se konala v prosinci 1886 v Mariinském divadle, právě v tom roce určeném za hlavní petěrburskou scénu. Italský skladatel Riccardo Drigo doplnil hudbu, zvláště významné pas de six. Esmeraldu ztvárnila hostující Italka Virginia Zucchi, Pierra stálice carského mužského baletu Pavel Gerdt a Phoebuse Josef Kšessinski.
Druhá petěrburská obnova se konala v listopadu 1899 rovněž v Mariinském divadle. Hlavní roli převzala tehdejší petěrburská „hvězda“ Matilda Kšessinská, důvěrná přítelkyně cara Nikolaje II. a dalších Romanovců. Kšessinská si roli velmi oblíbila. Další skvělá ruská primabalerína Olga Preobraženská tančila roli Fleur de Lys, Pavel Gerdt zůstal na scéně, tentokrát v roli Phoebuse. Tato verze Esmeraldy byla roku 1900 zanesena do notací, nazvaných později Sergejevova kolekce.
V Rusku se Esmeralda udržela, i když za sovětské éry v upravených verzích Vaganové (1935 přidala Diana a Acteon pas de deux, původně v jiném Petipově baletu Král Kandaulus), Čabukianiho, Guseva či Burmeistera. Mimo Rusko se Esmeralda objevila snad až roku 2004 v baletu New Jersey, USA.
Sláva Esmeraldy posledního desetiletí je spojena s jmény V. Medveděva a Y. Burlaky, kteří v roce 2009 uvedli částečnou rekonstrukci díla podle verze 1899 v Bolšoj těatru v Moskvě s excelentní Natálií Osipovou v hlavní roli. Roku 2011 byla tato Esmeralda inscenována v Berlíně a na jaře 2018 za spoluúčasti S. Feča v Bratislavě, rozhodnutím ředitele Baletu SND J. Dolinského přesně v den 200.výročí Petipova narození. Je vysoce pravděpodobné, že mimo Bratislavu se v současnosti Esmeralda nikde ve světě nehraje a to ještě více podtrhuje jedinečnost tohoto díla. V ukrajinském Lvově je sice v repertoáru balet s názvem Esmeralda, ale s úplně jiným dějem a choreografií. Možná někde v USA jsou části baletu hrány.
Bratislavská Esmeralda s nádhernou scénou a kostýmy tvoří komplexní celek klasického baletu. V hlavních rolích alternují od počátku excelentní Olga Chelpanova a stále se zlepšující Erina Akatsuka. Doufejme že nejsou zase až tak „bledými kopiemi“ Fanny Elssler.