La Bayadére – ND Praha, Louskáček – Vinohradské divadlo, Louskáček – ND Brno, Louskáček-Vánoční příběh – ND Praha, Sněhová královna – Severočeské divadlo Ústí nad Labem
2.12. La Bayadére – Národní divadlo Praha
Jedno z posledních představení této Bajadéry v Praze, podle oznámení ND tato Torresova inscenace končí. Není čeho litovat. Za čtyři roky – od listopadu 2014 do prosince 2018 – se v inscenaci vystřídalo množství tanečnic a tanečníků, jímž se sluší poděkovat za pěkné výkony. Samotné Torresovo dílo bylo ovšem velmi rozporuplné. I můj postoj k němu se postupně vyvíjel a měnil. V listopadu 2014 jsem byl zprvu unešen, jako téměř všichni diváci vidící Bajadéru poprvé v Praze, líbivostí představení. Ale čím více jsem se začal Bajadérou zabývat, studovat její historii a sledovat představení jinde po světě, tím více můj postoj k pražské Torresově Bajadéře upadal. Co si Torres dovolil za přesuny scén, obrazů a hudby, co si dovolil za svévoli v choreografii, je skutečně už za hranou a pražskou Bajadéru to silně devalvovalo. Samozřejmě účinkující za to nemohou a ještě jednou jim tedy patří dík za výkony v mantinelech této inscenace, ale k Torresovi je nutno říci jednoznačně – již nikdy více Torrese, Praha si v budoucnosti zaslouží jinou a mnohem lepší Bajadéru.
7.12. Louskáček – Deutsche Oper Berlin
9.12. Louskáček – Vinohradské divadlo Praha
Série Louskáčků ve Vinohradském divadle je představeními pražských baletních škol s několika dospělými sólisty. V rámci dětských představení je nutno počítat s množstvím zkrácení a úprav, hlavní linie příběhu je ale zachována. Viděno optikou dětského představení je vinohradský Louskáček milým přínosem, nic jiného se od něj nedá čekat.
15.12. Louskáček – Národní divadlo Brno
Jediná inscenace Louskáčka v Česku podle „západněamerické“ linie, v Brně je podle choreografie a režie Kanaďana F. Naulta. Rozdíly jsou vůči „východní“ linii patrné hlavně v druhém dějství, na začátku jsou andělíčkové, role Kláry je omezena – zůstává přihlížející dívkou, ústřední sólo představuje královna cukrovinek a její kavalír. Samozřejmě ve srovnání s rekonstrukční verzí, která je nyní k vidění v Berlíně, učinil Nault své zásahy do děje a choreografie, kdyby se držel původního děje, nebylo by to vůbec na škodu věci.
Brněnská verze Louskáčka je pěknou podívanou, ze sólistek je stále nejlepší Eriko Wakizono (tentokrát v roli sněhové královny a sóla v květinovém valčíku). Hezké vystoupení měla i Ichigo Oguro v roli ústřední kapky rosy (Naultův název pro původní Danse des mirlitons).
Kaňkou na představení byly technické problémy s elektřinou. Ani první ani druhé dějství se nedokončilo pro rozsáhlý výpadek osvětlení. Je to věc málo vídaná a navíc v Janáčkově divadle, které je nově otevřeno po rozsáhlé rekonstrukci !!
22.12. + 26.12. Louskáček-Vánoční příběh – Národní divadlo Praha
Už název je zavádějící. Správně by měl být obrácený, protože z tradičního Louskáčka ve Vámosově inscenaci zbylo torzo. Jen na konci prvního dějství tanec sněhových vloček a Klárou a Louskáčkem (ovšem v předělané choreografii) a na konci druhého dějství pas de deux Kláry a Louskáčka, maximálně ještě několik pokroucených věcí z divertissement. Vámos základ svého baletu staví na Vánočním příběhu od Dickense, Čajkovského noty mu slouží jako trhací kalendář k ději. Navíc mnohé části jeho choreografie jsou plytké, spíše se hodící do nějakého muzikálu, jako například scéna s čertem v prvním dějství či opakující se nakopávání do zadní části těla… Lidé se tomu ovšem smějí ….
Představení zachraňují výkony členek a členů baletu ND. Také jen kvůli tomu, že roli Kláry tančila vynikající Ayaka Fujii doprovázena rovněž skvělým Giovanni Rotolem, jsem dvě představení navštívil.
Je s podivem, že v Praze se ve velkých divadlech již 15 let nehraje klasický Louskáček. Toho suplují jen představení baletních škol a ruských putovních souborů.
28.12. Sněhová královna – Severočeské divadlo Ústí nad Labem
Již dva roky se hraje v Ústí neoklasické provedení pohádkového příběhu o Sněhové královně. Relativně krátké představení potěší děti i dospělé srozumitelností děje na pozadí prosté scény. V hlavních rolích bez problémů tančili Olivia Lenssens, Robert Király a Zuzana Novoborská.
