Současná bratislavská inscenace Louskáčka staví na jeho nejhranější verzi od Vasilije Vainonena z roku 1934, ve Slovenském národním divadle ji roku 2014 nastudovali Rafael Avnikjan a Jozef Dolinský st., oba s velkou úctou k tradici. Ostatně Rafael Avnikjan uvádí: „Čajkovského Louskáček …nemá smysl měnit. Mohu udělat choreografii náročnější, když vidím, že tanečníci jsou šikovní… Ale proč měnit smysl, obsah, postavy? Každý balet dělám nově, přidám kroky, variace, ale zároveň se musím držet původního libreta, partitury a choreografického konceptu, to je pro mě závazné.“ A Jozef Dolinský st. doplňuje „přetvářet balety, které vznikaly společně s hudební partiturou, je jako by někdo chtěl měnit Mozartovu symfonii. Čajkovského díla … vnímám jako součást baletní historie, klasický odkaz. Je potřeba k nim přistupovat s respektem a neměnit jejich význam.“ Podle ruského vzoru se hlavní postava nejmenuje Klárka, ale Máša, a ke konci prvního dějství se tradičně promění z dívenky Mášenky na dospělou Mášu. Mášenku v představeních 16. a 17. prosince přesvědčivě zahrály Young In Kim a Nina Hatalová, dospělou Mášu s Princem Tatum Shoptaugh a Yuki Kaminaka a Maria Rudenko a Artemyj Pyzhov, první dvojice je standardně dobrá, druhá vychází z nejlepších ruských baletních tradic a její výkon je naprosto přesvědčivý. Sbor bratislavského baletu je na vysoké úrovni a ztvárnění tance vloček a květinového valčíku bylo bezchybné. V inscenaci je též zapojeno přes dvacet dětí z Taneční konzervatoře Evy Jaczové a co je originální, je patnáctičlenný dětský pěvecký sbor při tanci vloček, stojící v bílém v pravém rohu jeviště a naživo doprovázející tuto baletní scénu. Kostýmy a scéna jsou od Josefa Jelínka, zatímco scéna je standardní, kostýmy patří k tomu nejlepšímu, co Josef Jelínek vytvořil.Bratislavský Louskáček je tak skvělou vizitkou mezinárodního baletního souboru Slovenského národního divadla pod vedením Jozefa Dolinského ml., k dění na jevišti nenacházím kritiku, ale musím ji přenést do hlediště. V porovnání Bratislavy například s Brnem, je v Brně hlediště Janáčkova divadla snad třikrát větší než historické budovy Slovenského národního divadla, a přesto je prakticky plné, Bratislavu musí zachraňovat rakouští diváci, tvořící někdy až třetinu obecenstva – bez nich by v hledišti zely prázdné díry. I vřelost diváků je v Bratislavě horší než v Brně, část bratislavských diváků téměř netleská celé představení. Balet Slovenského národního divadla by si za své výkony určitě zasloužil větší podporu od obecenstva.
Po navštěvě výše uvedených představení se dá shrnout – v Ústí nad Labem mají milého Louskáčkana regionální úrovni, v Brně je zajímavá inscenace severoamerické provenience, ve které září několik sólistů v čele s Eriko Wakizono, Bratislava je choreograficky na nejvyšší úrovni. Samozřejmě Louskáček není jen v Ústí, Brně a Bratislavě, v našem okolí je pěkně inscenován i v Olomouci, Drážďanech a Budapešti, naopak Vídeň a Mnichov ho již několik let nehrají.
Údaje a citace:
Programy – Louskáček Severočeské divadlo Ústí nad Labem, Louskáček ND Brno, Luskáčik SND Bratislava