Z různých důvodů jsem byl nucen v posledních dvou letech zanechat svých cest za představeními klasických baletů. Po době covidových uzavírek mě postihly rozličné osobní, zdravotní i finanční potíže. K tomu se ovšem naskýtá otázka kam vůbec jezdit i kdyby potíže nebyly? V době tak před pěti lety existoval široký výběr a možnosti, v poslední době se výrazně smrskl. V Česku již na sklonku roku 2018 padla Olomouc odvoláním Roberta Balogha, když jeho nástupce M. Štípa prakticky zničil nejkvalitnější klasický repertoár mezi českými divadly. V Plzni (Korzár, Spící krasavice) a Českých Budějovicích (Šípková Růženka) se konaly jen záblesky k lepšímu. Brno svou kvalitní Spící krasavici již dlouho neuvádí. V Ústí se snaží ale je to velmi malý soubor. V blízkém zahraničí nastal velký pád v Bratislavě po odvolání Jozefa Dolinského, podobně i v Berlíně po odchodu J. Öhmanna. V Mnichově sice Zelenský skončil ale výrazná změna k nápravě se nekoná. Ani ve Vídni, Drážďanech či Curychu nejsou důvody k opakovaným návštěvám.
Vzhledem k výše uvedenému jsem se s malou výjimkou omezil na celou uplynulou sezónu jen na mou „domovskou“ scénu Státní operu Praha. Balet ND Praha pod F. Barankiewiczem je velmi kvalitní a ať si má někdo jakékoliv výhrady je nutno uznat, že jeho repertoár je ve srovnání s výše uvedenými scénami velmi slušný. Sice je ovlivněn výrazným crankovským směrem ale to většinou na škodu není. Rozhodně ne v případě baletů Romeo a Julie a Oněgin, které patří k nejlepším Crankovým počinům a jsou v Praze krásně inscenovány. S určitými výhradami již přistupuji k Spící krasavici, kterou Crankova žačka Marcia Haydée ve více ohledech odklonila od originálu (viz článek z 20.5. 2021). Nejslabší v sérii crankovských baletů je Labutí jezero, silně poznamenané změnami. Je nás více stálých návštěvníků baletů, kteří s vděčností vzpomínáme na předchozí Labutí jezero od H. Vláčilové a P. Ďumbaly.
Další krásnou pražskou baletní inscenací je Marná opatrnost podle F. Ashtona. Hraje se již více sezón a doufejme ještě vydrží. Duše i zrak vždy pookřeje při sledování vynikajících výkonů baletního souboru s hezkou scénou a kostýmy. K Marné opatrnosti přibylo v květnu 2023 další vynikající představení – La Sylphide v nastudování dánského choreografa J. Kobborga. I na tuto inscenaci je radost pohledět a patřila k vrcholu baletní sezóny 2022/2023. Jen škoda že se nebude v nejbližších měsících hrát, podivná politika bloků jí odsouvá až někam na jaro 2024.
Jedinou mou mimopražskou baletní cestou se stala návštěva představení Popelka v Ústí nad Labem. Tato inscenace je pojata velmi ojediněle. Většinou se Popelka uvádí na hudbu S. Prokofjeva, v Ústí inscenační dvojice M. Pleškova a V. Gončarov vybrali málo uváděnou verzi od Johanna Strausse a J. Bayera. Je to milé představení s nádechem děje do komična.
Uvidíme co přinese sezóna 2023/2024 ale v tuto chvíli nejsou výhledy o moc jiné než v uplynulých dvou letech.