2.2. La Bayadére – Staatsoper Berlin
Celkově osmé a moje třetí představení Bajadéry v Berlíně, velkolepé rekonstrukce A. Ratmanského pro Staatsballett Berlin. Od listopadové premiéry jsem se setkal většinou s pozitivními ohlasy, ale také s protikladnými, kritizujícími Ratmanského přístup k rekonstrukční práci. Je to těžké rozsoudit. Možná některé dílčí chyby ( i ve scéně J. Kaplana) by se našly, ale jako celek dílo působí grandiózně jako pravý „grand ballet“ 19.století. Chvílemi se dá představit první Nikii Jekaterinu Vazem jak se pohybuje na scéně, zvláště ve třetím dějství v Království stínů. V sobotu 2.2. byla Nikií Xenia Ovsyanick, Solorem Marian Walter a Gamzatti Aurora Dickie. Dále na sebe upoutal pozornost fakír Vladislava Marinova i čtveřice bajadér Yuria Isaka, Iana Balova, Cécile Kaltenbach, Danielle Muir. V představení celkem vystupuje k 125 tanečnicím, tanečníkům a statistům. Za hudební doprovod si zaslouží uznání orchestr Staatsoper Berlin řízený Victorienem Vanoostenem.
Berlínská Bajadéra je bezpochyby v současnosti nejlepší Bajadérou na světě, Vicharevova rekonstrukce v Mariinském divadle se již léta neuvádí.
Jediným minusem představení 2.2. bylo nečekané snížení počtu baletek „stínů“ z listopadových 32 na 24. Že by nemocnost v souboru?
9.2. Gala představení – Národní divadlo Brno
Baletní soutěž European Ballet Grand Prix ve Vídni, vedená dvojicí Simona Noja-Nebyla a Boris Nebyla, měla tento rok druhé gala představení v Brně. Jistě to bylo zapříčiněno tím, že šéf brněnského baletu M. Radačovský byl předsedou poroty soutěže. V gala představení vystoupili nejvýraznější talenty soutěže ve věku 8-17 let. První část věnovaná klasickému baletu obsahovala 13 vystoupení, mezi chlapci byl nejpozoruhodnější Joao Pedro Freitas z Portugalska (variace z Plameny Paříže), z dívek učinila hezký dojem Urara Tsukamoto z Japonska (variace z Paquity) či Désirée Guler ze Švýcarska (variace z Korzára). Zlatým hřebem bylo Talisman pas de deux v podání Diany Zinchenko a Solomona Osazuva z vídeňské baletní školy.
M. Radačovský vystoupení doprovázel komentáři a rozplýval se nad důležitostí klasického baletu. Hezká slova by ale potřebovala přenést i do repertoáru jím již 6 let vedeného baletu ND Brno. Jedna premiéra klasického baletu za 3 roky tomu moc neodpovídá…
15.2. Giselle – Slovenské národní divadlo Bratislava
Další krásná Giselle v této sezóně. Pohled na klasické zpracování a krásnou scénu bratislavské inscenace vždy potěší. Po delší odmlce v roli Giselle vystoupila s pěkným výkonem Maria Rudenko doprovázena svým partnerem Artemyjem Pyzhovem. Poprvé v roli Myrthy se představila Tatum Shoptaugh.
16.2. Bachčisarajská fontána – Erkel színház Budapest
Inscenace rusko-sovětské školy, dílo Rostislava Zacharova a Borise Asafjeva z roku 1934, v Budapešti hrané od roku 1952. Velké představení s dramatickým příběhem a množstvím účinkujících splňuje klasickou stavbu baletu v choreografii, scéně i kostýmech. Tříhodinová délka baletu ubíhá bez hluchých míst. Zacharov své dílo o lásce, žárlivosti a osobní zkáze vytvořil v době vrcholného socialistického realismu s jeho „budovatelskými balety“. Zacharov se tak od nich výrazně odlišil a měl štěstí, že balet inspirován literárním dílem Puškina prošel bolševickou ideologickou kontrolou. Rozdíly rusko-sovětské klasiky oproti klasice 19.století samozřejmě jsou. Například Zacharov má brilantní scény pro sólisty, místy i pro sbor, ovšem typické „petipovské obrazce“ sborových scén nejsou. Nemluvě o celkovém pojetí díla, u rusko-sovětských autorů není místo pro nadpozemské a romantické scény.
V hlavních rolích skvěle vystoupili Ellina Pokhodnykh (Maria), Mikalai Radziush (chán), Armin Balázsi (Václav) a Diana Kosyreva (Zarema).
Maďarský národní balet je již mnoho sezón jediným souborem ve Střední Evropě hrajícím toto představení.
Fontána v Bachšisaraji, inspirace k dílu